Většina z nás si vývoj osídlení planety představuje jako jeden nepřetržitý růst obyvatel. Doba, ve které žijeme, je však ve skutečnosti ojedinělou výchylkou, která se nejspíš brzy zas vrátí do normálu, píše server Quartz.
Rychlost, s níž rostl počet obyvatel, byla ještě před deseti tisíci lety takřka nulová. Lidí začalo prudce přibývat až v 17. století. Zatímco ještě kolem roku 1400 to bylo o 0,02 procenta lidí ročně, o dvě stě let později jsme zrychlili na 0,23 a v polovině 18. století až na 0,33 procenta. Vrcholem populačního růstu pak byla 70. léta 20. století, kdy se světová populace ročně rozrůstala o 2,2 procenta. Od té doby se tempo vrací zase do normálu, tedy klesá. Loni narostl počet obyvatel planety o 1,1 procenta. A podle predikcí demografů nás přestane přibývat do konce století.
Proč došlo k tak prudkému populačnímu nárůstu, byť rozloženému do několika set let? „Každá technologická revoluce vedla k nárůstu obyvatel,“ říká profesor demografie a ekonomie Ron Lee z Kalifornské univerzity v Berkeley. Každý důležitý objev (kamenné nástroje, pěstování plodin, parní stroj) odstartuje zhruba desetinásobný nárůst lidské populace, po němž následuje období nízkého či nulového přírůstku trvající několik tisíc let.
K takovým prudkým nárůstům, jako zažíváme posledních tři sta let, došlo podle Leea předtím dvakrát. Poprvé před dvěma miliony let, když se objevily první komunity lovců a sběračů, podruhé pak před 12 tisíci roky, když se na Blízkém východě objevili první zemědělci.
Poslední (a stále trvající) populační exploze nastala s nástupem průmyslové revoluce a byla zapříčiněna stabilním přísunem potravin, vyšší porodností a nižší úmrtností – jak píše ve své knize The Great Population Spike and After již zesnulý ekonom W.W. Rostrow. Začalo to v 18. století ve Velké Británii, která zažila velký populační boom, pokračovalo to v Evropě, USA a částech Asie. Ve fázi opravdu rychlého přírůstku je už dnes jen africký kontinent.
V tzv. vyspělém světě dnes porodnost dosahuje úrovně 1,72 dětí na jednu ženu, což nestačí k udržení stávajícího počtu obyvatel (ten by vyžadoval porodnost 2,1 dětí na jednu ženu). Více než deset zemí včetně Japonska a Španělska zažívá dlouhodobý úbytek obyvatel. Globálně svět klesne pod hranici udržování stávajícího počtu obyvatel někdy v roce 2070, jak vyplývá z posledních demografických údajů OSN.
Demografický vývoj byl podle zmíněného ekonoma Rostrowa zásadní a nejdůležitější silou, která ovlivňuje náš svět. Dnešní doba mu dává za pravdu: zatímco některé společnosti mají vysokou porodnost a mladou populaci, jiné stárnou a zmenšují se. Výsledkem je migrace lidí ze zemí s vysokým populačním růstem do zemí s menším přírůstkem či úbytkem, což vyvolává obavy a živí populisty. Přibývání starých lidí v bohatých společnostech a nedostatek mladých pracovníků zase snižuje ekonomický růst.
Profesor Lee nevidí vývoj jen negativně. „V mnoha ohledech zažíváme pozitivní období. Chudoba celkově klesá, dostupnost vzdělání roste. Průměrná délka života se zvyšuje. Lidstvo se materiálně nikdy nemělo tak dobře. Nic ovšem není trvalé. Pravděpodobnost katastrofy roste,“ říká ovšem.
Lidský pokrok by mohla vykolejit jaderná katastrofa nebo dramatická klimatická změna. Ostatně k tomu všemu v historii už došlo. I během nárůstu obyvatel došlo k malému výpadku, kdy lidí takřka nepřibývalo. Stalo se tak v letech 1600 až 1650. Na lidstvo tehdy dolehla zničující kombinace malé doby ledové a trvalé války v Evropě. Tahle kombinace držela počet obyvatel na uzdě navzdory technologickému pokroku. A nikde není zaručeno, že se to nemůže opakovat, uzavírá Quartz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
