„Někdy mi pozdě v noci mi volával odněkud ze svých cest. Z města duchů v Texasu, z odpočívadla u Pittsburghu nebo ze Santa Fe, kde právě zaparkoval a poslouchal, jak vyjí kojoti." Těmito slovy začíná vzpomínkový dopis zpěvačky Patti Smith adresovaný dlouholetému příteli Samu Shepardovi. Jeden z nejvýznamnějších dramatiků své generace, kterému kritici přezdívali renesanční kovboj, zemřel v pondělí ve svém domě v Kentucky.
České nekrology připomínají zejména jeho účast v mnoha filmech a nominaci na Oscara za roli ve snímku Správná posádka. Už podle reakcí nejvýznamnějších postav světového divadla i osobností Hollywoodu je ale zřejmé, jak všestrannou a pro americkou kulturu podstatnou osobností Shepard byl. Ve svých divadelních hrách odkrýval temné stránky rodinného života na americkém Západě - sám prožil dětství na farmě v rozpadající se rodině a složitým vztahem k alkoholickému otci - a svým autorským přístupem přinesl nový pohled na skryté problémy společnosti. Právě o tom svědčí ocenění Pulitzerovou cenou za drama Pohřbené dítě z roku 1979, ve kterém spojuje tradici amerického realismu s mytickými archetypy antických her.
O Shepardovi lze bez nadsázky říct, že splňoval definici renesančního umělce. Kromě 44 divadelních her psal básně, povídky, figuroval i jako úspěšný scenárista – je třeba autorem scénáře k filmu Zabriskie Point Michaela Antonioniho. V osmdesátých letech se čtenář Prousta prosadil jako herec, předtím se významně se zapsal do historie hudby jako bubeník v country-rockové skupině Holy Modal Rounders (jejich skladba zazněla i v Bezstarostné jízdě) a coby spolupracovník Boba Dylana.
„Sam byl rád na cestě," popisuje ho Patti Smith v osobní vzpomínce, kterou zveřejnil New Yorker. „Rád se sbalil a prostě jen tak odjel někam na Západ. Rád se dostával do situace, která ho přivedla někam, kde třeba vůbec nechtěl být, ale ve které do sebe mohl nasávat všechno to neznámé." Zpěvačka se se Shepardem poprvé potkala na začátku sedmdesátých let. Jak popisuje ve své knize Just Kids, poprvé se viděli, když Shepard bubnoval ve zmíněné skupině Holy Modal Rounders. V té době neměla tušení, že je renomovaný divadelní autor, nicméně už nedlouho poté se z nich stali důvěrní přátelé a spolupracovníci. Vytvořili společně divadelní hru Cowboy Mouth a byl to právě Shepard, který ji povzbudil, aby svoji poezii zhudebnila.
„Jednoho dne se spontánním cestováním přestal. Od té doby jsem ho navštěvovala, pořád jsme něco četli a bavili se, ale většinou jsme pracovali. Pracně jsme se snažili dokončit jeho poslední rukopis. Sam se stále snažil najít v sobě energii, se kterou vždy čelil výzvám, jež mu osud naservíroval. Jeho ruka s vytetovaným půlměsícem mezi palcem a ukazováčkem odpočívala na stole. Byl to suvenýr z našich mladých let," popisuje Smith poslední návštěvy na Shepardově farmě v Kentucky.
Zpěvačka a básnířka v osobním dopisu vzpomíná i na momenty, které pro ni vystihovaly jeho komplikovanou osobnost. Na procházku v Dublinu, při které z hlavy citoval dlouhé pasáže z knih Samuela Becketta, na to, jak jí posílal dopisy z Bolívie, kde právě natáčel western Blackthorn, nebo jak ji slíbil, že ji ukáže americký jihozápad. Kvůli nemoci ALS (amyotrofická laterální skleróza) už ale tento slib nesplnil.
V poslední pasáži si zpěvačka představuje okamžik jeho odchodu a to, jak se s ním loučí rodina - a následně pak líčí, jak se o smrti svého přítele dozvěděla, když byla ve švýcarském Lucernu. „Viděla jsem samu sebe, jak sedím u jeho kuchyňského stolu a sahám po jeho potetované dlani," představuje si Smith, že stojí na jeho farmě v Kentucky. Dopis zakončuje snem o koních, se kterým se jí Shepard svěřil – a doufal prý, že nikdy neskončí. „Mířila jsem k francouzským hranicím, na černé obloze zářil půlměsíc. A já se loučila s kamarádem, volala jsem ho uprostřed temné noci," loučí se básnířka s přítelem.
https://www.youtube.com/watch?v=V4LftqJUz2M
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
