Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají čím dál rychleji

O tom, že se rozevírá propast mezi „informovanými“ společenskými elitami, a „běžnými“ lidmi, se mluví už nějakou dobu.Deník The Financial Times do skládanky přidává další dílek, když upozorňuje velký výzkum pořízený globální PR agenturou Edelman a založený na dotazování třiatřiceti tisíc lidí v osmadvaceti zemích.

Celkově sice důvěra v národní vlády, neziskové organizace či média roste (Edelman zkoumá tyto postoje pravidelně od roku 2012), ovšem tento růst mají na svědomí lidé představující pouhých patnáct procent populace: vzdělaní, sečtělí a zprávy pečlivě sledující lidé.

Zbytek společnosti se mnohem více spoléhá na informace pocházející od přátel a známých, zejména na sociálních sítích; FT ani Edelman nicméně neřeší otázku, která se nabízí, a to, zda tedy lidé věří více i informacím z „oficiálních“ médií, pokud na ně upozorní lidé z jejich sociálního okruhu. Důvěra v instituce se rovněž liší podle výše příjmu: ti bohatší jim věří více než méně majetní.

Jak jsme před časem na tomto místě upozorňovali, nejrůznější kurzy pro uprchlíky zavádí stále více evropských zemí. Kupříkladu Norové či Belgičané pořádají semináře na téma „postavení evropských žen a jak se k nim chovat“. Britský deník The Guardian píše o rychlokurzu, který v utečeneckém táboře v německém Mnichově vede čtyřiasedmdesátiletý chemik v důchodu Magdi Gohary, který do Německa dorazil z rodného Egypta již před půl stoletím.

Migranty připravuje na nejrůznější aspekty evropské reality jedenadvacátého století, na které z domova nejsou zvyklí – nejen na postavení žen, ale také homosexuální vztahy nebo věci, které považujeme za běžné. Třeba zvyk Mnichovanů koupat se v létě v řece Isar zcela bez oblečení. „Říkám jim, že pokud chtějí, aby Němci přijali, že arabské ženy nosí šátky, tak budou muset přijmout i fakt, že Němci se někdy opalují či koupou nazí ve veřejných parcích a řekách,“ řekl Guardianu Gohary. Zatímco nahé koupání ovšem běžence „pouze“ šokuje, jejich názory na homosexualitu v sobě skrývají jisté nebezpečí – řada z nich si totiž z domova přináší přesvědčení, že jde o kriminální činnost.

Jak ale v textu říká Anas Alhamsho, šestatřicetiletý lékárník ze syrského Damašku, při adaptaci na nový domov nejde jen o „velké“ otázky, jako jsou právě práva homosexuálů, ale o běžný pohyb na ulici. „Musíme se toto tolik naučit. Často jde o drobnosti – respektovat červenou na křižovatce nebo nemluvit na veřejnosti moc nahlas,“ říká Alhamsho.

Organizace Oxfam vydala vpřed večer výročního zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu tradiční zprávu o rozložení bohatství ve světě.Vyplývá z ní, že nůžky nerovnosti se dále rozevírají - a rozevírají se navíc značnou rychlostí. Zatímco ještě v roce 2010 vlastnily ekvivalent majetku chudší poloviny světa bezmála čtyři stovky nejbohatších lidí, dnes je jich potřeba pouhých dvaašedesát. Zatímco ti méně majetní na planetě přišli podle Oxfamu za posledních šest let o bilion dolarů, a to navzdory tomu, že v této skupině přibylo na 400 milionů lidí, ti nejbohatší dále bohatli. Majetek šedesátky superbohatých se podle propočtů organizace zvětšil o více než půl bilionu dolarů.

Fakticky to znamená, že jedno procento nejbohatších lidí světa dnes vlastní více než my všichni ostatní dohromady.  Ofxam předpovídal, že tento zlom přijde letos, nastal však už během loňska. Nikoliv překvapivě organizace vyzývá politiky, aby s těmito znepokojujícími trendy něco dělali: konkrétně vyzývá třeba k boji s daňovými ráji, skrze něž se firmy i jednotlivci vyhýbají povinnostem, které mají vůči společnosti. Odhaduje se, že vlády světa by získaly navíc až 190 miliard dolarů, pokud by ze skupiny nejbohatších všichni řádně doma platili daně. Konkrétně africké země by v případě změny této praxe získaly navíc až 14 miliard dolarů do svých státních rozpočtů.

Propočty Oxfamu byly nicméně v minulosti opakovaně kritizovány; hlavně proto, že čísla, která organizace vydává za přesná, podléhají interpretaci.

Ve Spojených státech se v neděli konala poslední televizní debata uchazečů z řad demokratů o pozici stranického prezidentského kandidáta. Na rozdíl od početné skupiny republikánů mají demokraté reálně ve hře pouze dva politiky: Hillary Clinton a Bernieho Sanderse; Dvojici spíše symbolicky doplňoval bývalý guvernér státu Maryland Martin O´Malley.

Jak si všímá list The New York Times, vystoupení bývalé ministryně zahraničí se neslo v duchu co nejtěsnějšího sepětí s dosluhujícím prezidentem a mužem, který jí šanci ucházet se o Bílý dům před osmi lety „vyfouknul“. Obamu chválila za vyvedení USA z ekonomické krize či za dohodu s Íránem.

Podle NYT se na základě vývoje z posledních týdnů řada podporovatelů Clintonové obává, že se schyluje k opakování scénáře z roku 2008 – tedy že jasnou kandidátku demokratů vyhodí ze sedla někdo jiný díky podpoře mladších a „vášnivě liberálních“ voličů. Jenže jak list upozorňuje, senátor Sanders zatím selhal v tom, co tehdy Obamu vyneslo do popředí - tedy oslovit nejen mladé voliče a bílé liberály, ale především Afroameričany.

Video:  Jaké vzorce vytvářejí ve vzduchu hejna ptáků a hmyzu.

Kulturní tip: Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko. Nova Cinema 18.1.2016  20:00. Film podle románu Jonathana Safrana Foera. Malý chlapec najde záhadný klíč, který patřil jeho otci, jenž byl z obětí teroristického útoku na světové obchodní centrum.