Jižanský generál Robert E. Lee mizí z podstavců

Na začátku událostí, které nyní zmítají Spojenými státy, byl spor o odstranění jedné sochy. Jedná se o bronzový odlitek zpodobňující Roberta E. Lee, jižanského generála, který vedl konfederační vojska do boje proti unionistickým plukům v americké občanské válce Severu proti Jihu. Radnice města Charlottesville ve Virginii si přála sochu odstranit s poukazem na to, že postava generála Lee, který bojoval na straně, která chtěla zachovat otroctví, je z dnešního pohledu minimálně sporná. Američtí pravicoví radikálové a přiznaní rasisté si ale přáli sochu zachovat. Pouliční potyčky mezi zastánci a odpůrci sochy nakonec skončily tím, že jeden pravicový radikál minulou sobotu najel do odpůrců sochy, při čemž jednu ženu zabil a dalších několik lidí zranil.

Podobné sochy Roberta E. Lee, jako je ta v Charlottesville, dominují náměstím mnoha měst ve státech na americkém Jihu, jmenují se po něm také školy. Postava konfederačního generála s kloboukem a bradkou dnes rozděluje americkou společnost – zatímco pro jedny je Lee kladným hrdinou, jehož odkaz schopného stratéga a moudrého muže pomohl obyvatelům Jihu zachovat si tvář po prohrané válce, pro jiné je Lee symbolem rasismu a otroctví, který nemá ve veřejném prostoru co pohledávat. Jaký byl tento muž doopravdy? Na to se snaží odpovědět britský deník Daily Telegraph.

Klíčovou součástí mýtu je, že Robert E. Lee byl mimořádný vojevůdce. Lee se narodil do rodiny vojenského hrdiny americké revoluce a sám se dal na vojenskou dráhu: vystudoval akademii West Point, kde vskutku prokazoval výjimečné schopnosti, byl druhým nejlepším ve své třídě. Po studiích pak bojoval v několika bitvách v americko-mexické válce. V předvečer občanské války mezi Severem a Jihem mu jeho bývalý učitel, generál Winfried Scott nabídl, aby se stal generálem ve službách Severu. Lee to odmítl, protože se u nelíbila představa, že by bojoval proti vojákům ze své rodné Virginie, a z armády odešel.

Když za ním přišli zástupci Konfederace s nabídkou, zda by nechtěl vést vojáky Virginie, Lee naopak přijal. Jeho výsledky ve válce ale politolog Marshall L. DeRosa pro deník Telegraph označuje za „smíšené“. Podle historiků, které britský deník cituje, Lee vyhrával bitvy zejména díky neschopnosti seveřanského generála George McClellana. „Za svá vítězství Lee vděčil spíš své agresivitě tváří v tvář plachosti generála McClellana než vlastním generálským schopnostem. Nedokázal kontrolovat podřízené vojevůdce, v mnoha bitvách takticky prohrával,“ cituje deník například Encyklopedii válek 19. století.

Vyhrál sice některé důležité bitvy proti armádám Severu, zásadní ale prohrál, především tu u Gettysburgu, kde nad ním zvítězil generál George Meade. Tato bitva je považována za rozhodující v celé válce. „Lee v ní nařídil vojákům vydat se na zteč přes otevřenou pláň, což byla v době pušek a dělostřelectva taktická chyba,“ píše se v encyklopedii. Lee se na konci války stal hlavním velitelem jižanských jednotek a byl to on, kdo se nakonec vzdal unionistickému generálovi Ulyssesu S. Grantovi ve městě Appomattox ve Virginii 9. dubna roku 1865.

Deník si všímá také toho, jaký měl Lee vztah k černošským otrokům. Sám nepocházel z bohatého rodu a měl jen několik otroků, přiženil se ale do jedné z nejbohatších otrokářských rodin ve Virginii. Podle historických dokumentů se choval k otrokům mimořádně krutě a tvrdě je trestal. V dopise, který napsal roku 1856 své ženě, nicméně napsal, že otroctví je „morální a politické zlo“. Emancipaci černochů ale podle něho neměli vyřešit lidé, nýbrž Bůh. Upozorňoval prý zároveň na to, že v Americe se mají černoši lépe než v Africe.

Po skončení války se Lee bránil tomu, aby mu kdokoli stavěl pomníky – národ se měl podle jeho slov raději posunout vpřed. Po jeho smrti se ale na Jihu začal postupně rodit mýtus slavného generála. Vznikl koncept, který vstoupil do dějin pod názvem Lost Cause, což by se dalo přeložit jako marná snaha. Zastánci tohoto konceptu vytvořili revizionistický narativ o válce Severu proti Jihu, jehož centrální figurou je právě Lee. Narativ říká, že Jižané věděli, že bojují předem prohranou válku, ale bojovali ji statečně až do hořkého konce z vyššího principu. Zastánci tohoto narativu také věřili, že ve válce ve skutečnosti nešlo o zrušení otroctví, ale o ústavní ideály.

 Toto hnutí mělo ve 20. letech 20. století mnoho příznivců, v té době bylo na Jihu vztyčeno mnoho soch generála Lee. Ve stejné době zažívalo novou vlnu zájmu také rasistické hnutí Ku Klux Klan a byly sepsány segregační rasistické zákony, poznamenává Telegraph. Socha v Charlottesville pochází přesně z tohoto období – byla vztyčena v roce 1924. Lee se objevil na poštovních známkách a na pamětních mincích. Takových poct se hrdinům Severu nedostávalo (s výjimkou Abraham Lincolna). Řada těchto projektů byla placena z federálních peněz. Politici ze Severu vytvoření této ikony podporovali, protože v Leeovi viděli symbol smíření s Jihem, ačkoli věděli, že mnoha černochům se to nelíbí, píše Telegraph.

Ve 21. století se ale demografie amerického Jihu změnila a sochy i pamětní desky s podobiznou generála jsou postupně odstraňovány. Například z New Orleansu zmizela poslední socha Leea v roce 2015. Střední škola Roberta E. Lee v Houstonu, která leží ve čtvrti s vysokým počtem obyvatel latinskoamerického původu, se zas loni přejmenovala na školu Margaret Long Wisdom.

Je pravděpodobné, že po krvavých událostech v Charlottesville se postupné propadání generála Lee a dalších hrdinů konfederace do historie ještě urychlí. V návaznosti na víkendové události strhlo jižanské památníky několik amerických měst.