Tip na víkend: reportér týdeníku The Economist se vydal na organizovanou prohlídku belgického města Charleroi, jež bylo kdysi zvoleno nejošklivějším místem v Evropě. Výlet ho zavedl “betonovými koridory posetými kusy starého železa a znesvěcenými graffiti do stínu vysokých pecí, plevelem dosahujícím výše pasu a nahoru přes obrovskou hromadu strusky k vyhlídce na staré továrny a hromady odpadu z fabrik, které se většinou již odstěhovaly jinam”. Průvodcem byl bývalý student uměnovědy Nico Buissart. Prohlídky pořádá od roku 2009 a město nazývá musée du globalisation, což asi není zapotřebí překládat.
Text Magical Misery Tour se nicméně nedrží jednoho ošklivého evropského zákoutí a konstatuje, že podobné výlety do podobně zbědovaných evropských koutů se stávají v poslední době hitem. Existovaly i dříve, třeba ve Valencii se již léta pořádají prohlídky nedokončených velkolepých projektů započatých zkorumpovanými lokálními politiky a přerušených ekonomickou krizí; ve východní Evropě se zase fanoušci „zvrhlé“ komunistické architektury kochají “skvosty”, jež nejsou k vidění nikde jinde.
V poslední době se ovšem úpadková místa stala populární z jiného důvodu: “Jak politickou debatu v mnoha zemích ovládl terorismus a údajné selhání globalizace a multikulturalismu, stále více lidí touží navštívit místa, kde se tyto katastrofy odehrávají,” píše britský týdeník. Vzniká tak nové perverzní odvětví turistiky - do míst, jakým je třeba belgická čtvrť Molenbeek, v níž žili alespoň dva teroristé, kteří zaútočili vloni v listopadu na Paříž.
Reportér Economistu tvrdí, že na jedné straně je podobný zájem vlastně prospěšný: lidé jsou totiž nakonec vlastně překvapení, jak dobře vypadají místa, která jsou v médiích líčená téměř jako peklo na zemi. Na druhé straně ovšem potřeba vydávat se do přistěhovaleckých a jinak sociálně vyloučených čtvrtí ukazuje, jak jsou vlastně evropské země vnitřně rozdělené.
“Mnozí Belgičané na prohlídce Molenbeeku poprvé vidí tvář své země, jakou dosud nikdy nespatřili. Čtvrti, v nichž jsou arabské nápisy, maročtí muži posedávají před čajovnami a ženy v šátcích nakupují, jim nejsou tak nepřístupné, jak by se mohlo zdát. Ale skutečnost, že jim připadají exotické, ukazuje, jak segregovaná společnost vlastně je.“
A selhání integrace je skutečně velký problém dnešní Evropy. Text cituje průzkum, podle nějž Evropané věří ve schopnost uprchlíků stát se členy společnosti mnohem méně než jinde na světě. 65% Italů, 60% Belgičanů a 57% Francouzů si myslí, že v jejich zemích žije příliš velký počet přistěhovalců.
Výlety do podobných čtvrtí prý mohou přimět politiky, aby začali problémy řešit. Nebo paradoxně všechen ten chaos a zmatek začali vnímat pozitivně. Když prý Buissart s prohlídkami začal, místní politici si stěžovali, že nedělá městu dobrou reklamu. Dnes nabízí radniční webové stránky jogging průmyslovou zónou a cyklistické výlety podél rezavějící železniční trati.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
