Moderní technologie pomáhají každému, kdo se pohybuje. Pohybujeme se rychleji, pohybujeme se bezpečněji. Se samořídícími technologiemi se budeme moci pohybovat i déle - ve smyslu délky života. Řidič, který by si po sedmdesátce raději netroufal do běžného provozu z ohledu na sebe i ostatní, získává s technologickými asistenty novou jistotu. A pokud se jednou posadí do samořídícího vozu, věk už nebude hrát žádnou roli.
Všechna tahle rétorika se týká aut. Je to logické, ale na americkém MIT se rozhodli neomezovat velkými čtyřkolkami se motorem a podívat si na zdánlivě ne tak palčivý problém. Na Malé čtyřkolky s menším motorem neboli ortopedický vozík. Tamní studenti a výzkumníci si všimli, že ani na jejich ukázkové škole není dost asistentů, kteří by handicapovaným studentům pomáhali, aby se pohybovali aspoň trochu srovnatelně s kolegy bez zdravotního postižení. Sestrojili proto samořiditelný vozík, píše server Wired.
Podobně jako auta je založen na vnímání okolního prostoru skrz senzory, které postupně vytvářejí paměťovou mapu známých míst, tedy například školních chodeb. A pochopitelně umožňují vyhýbat se i “dynamickým překážkám” - tedy lidem, kteří si vás nevšimli. Sympatickému nápadu chybí jediné, totiž peníze. Konzultace s nemocnicemi, kde by samopilotující vozíky mohly absolvovat premiéru, už jsou hotové, bude to v Bostonu a Singapuru). Aspoň trochu štědrý dárce je podle vývojářů to jediné, co jejich vozíků chybí ke vstupu do velkého světa každodenního používání.
Výzkumníci lákají investory i tím, že vozíky by v principu bylo možné používat uvnitř budov také k převozu zboží a materiálů - a někdy v budoucnu je třeba poslat pro oběd nebo na nákup.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
