Počátkem letošního roku se na krátkou chvíli mohlo zdát, že bude Martin Schulz do poslední chvíle bojovat o volební výhru. Jeho sociální demokracie v lednu vyletěla v průzkumech o deset procent a vyrovnala křesťanské demokraty. Schulz byl na chvíli oblíbenější než Angela Merkel a po dekádě potupných porážek cítila SPD šanci na výhru. Nakonec byla krátká zimní euforie další epizodou v příběhu politického utrpení, které hlavní německá levicová strana v éře Angely Merkel zažívá. A zdá se, že nikdo zatím nenabízí recept, jak by se SPD mohla zase stát potřebnou stranou.
Ve víkendových volbách dostala jen 20,5 procent hlasů, nejméně v historii. Tragické je to z pohledu SPD zvláště proto, že za sebou nemá špatné vládnutí. Reálné příjmy jejích voličů rostou a prosadila mnohé sliby z předchozí kampaně, například zavedení plošné minimální mzdy. Jenže právě zde leží příčina toho, že SPD nemohla vést plnokrevnou předvolební kampaň. Osm z dvanácti let éry Angely Merkel byla SPD menším koaličním partnerem. Nemohla se proti kancléřce ostře vymezit, protože nesla odpovědnost za minulé roky společného vládnutí. Chyběl jí proto i alternativní program. Jen třiadvacet procent voličů si v červnovém průzkumu myslelo, že by vláda vedená SPD dělala zásadně odlišnou politiku než kabinet v čele s Merkel.
SPD působila na politické scéně přebytečně. Při srovnání s nabídkou CDU, Zelených a FDP nebylo jasné, proč volit zrovna ji. Šéf strany Martin Schulz v kampani vsadil na téma sociální spravedlnosti, jenže Němci jsou se svou osobní situací vesměs spokojeni a téma nerovnosti je nijak nestrhlo. SPD se nenávratně se drolí tradiční voličská základna, a přitom jí chybí jasné téma do budoucnosti.
SPD byla od svého vzniku jasně dělnickou stranou, volili ji zvláště zaměstnanci z továren, jejichž životní úroveň během desetiletí setrvale rostla. S tímto rozvojem se měnila i ekonomika a společnost: klasičtí dělníci mizí, jejich děti už sociální demokraty pouze z vděčnosti za minulé úspěchy nevolí. Konkurenční CDU má v tomto bodě výhodu - písmeno U v jejím názvu říká, že se jedná o “unii”. Tedy že má od počátku širší voličskou základnu z řad katolíků i evangelíků, konzervativnějších venkovanů i liberálnějších městských vzdělaných vrstev. Společenskou proměnu proto zatím zvládá lépe než SPD, stojí na vícero pilířích.
Po volebním debaklu se SPD rozhodla jít do opozice a je to z jejího pohledu správné rozhodnutí. Do čela strany se nejspíše dostanou nové a mladší osobnosti, třeba Andrea Nahles nebo Manuela Schwesig. SPD získá čas na promyšlení a propagaci nových idejí, které bude v příštích volbách nabízet coby alternativu k CDU. Také to SPD příště uvolní ruce k vedení plnokrevné kampaně. A navíc se šance na úspěch zvýší i proto, že již nejspíše nebude soupeřem neporazitelná Angela Merkel - a CDU po jejím odchodu možná bude řešit vnitřní spory mezi stranickými křídly.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
