Je Česko ochotné přihlížet zničení nezávislého státu?

Blíží se konec úřadování ministryně spravedlnosti Heleny Válkové? V médiích se tato spekulace objevuje už řadu měsíců. Skoro by se chtělo říct, že se začaly objevovat dřív, než vůbec usedla ve své funkci. Pravda je, že její dosavadní výkon nepůsobí příliš přesvědčivě. Navíc se dostala do sporu se státními zástupci. Chystá totiž změnu zákona, která by – jak zástupci tvrdí - omezila jejich nezávislost.

Nic ale nenasvědčuje tomu, že by zrovna toto měl být důvod jejího případného konce. Působí to, jako by Hnutí ANO chtělo v čele ministerstva někoho, kdo bude působit lépe marketingově.Internetový deník Aktualne.cz píše, že ministryni Válkovou navštívil v úřadě šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek: „Když stejně nečekaně přijel před několika týdny za Antonínem Prachařem na ministerstvo dopravy, tak se druhý den rozhodl Prachař rezignovat,“ píše Aktuálně. Ale kdo ví, třeba přivezl jen koblihy.

Jordánsko ve středu za rozbřesku popravilo vězněnou iráckou extremistku Sadžídu Rišávíovou a dalšího iráckého radikála, píše zpravodajský web BBC. Popravy byly vykonány jen několik hodin poté, co Islámský stát zveřejnil video, na kterém je vidět upálení šestadvacetiletého jordánského pilota Maáze Kasásby. Letec, který padl do zajetí na konci prosince, byl údajně zabit již 3. ledna. Jordánský král Abdalláh kvůli videu zkrátil návštěvu USA a hned po návratu vystoupil v televizi s prohlášením. V celé zemi panuje podle BBC velmi emotivní a zároveň bojovná nálada.

Podle BBC bylo video tentokrát určené zejména obyvatelům arabským zemí a mělo islamistům získat podporu, ale účinek může být přesně opačný: například právě Jordánsko do této doby nebylo jednotné v tom, jak se postavit  k boji proti Islámskému státu, nyní ovšem stále víc lidí volá po pomstě. Na Kasásbovu smrt ostře reagoval i šajch káhirské univerzity Al-Azhar Ahmad Tájib, respektovaná autorita sunnitského islámu. Členové Islámského státu si podle něj zaslouží smrt, ukřižování a useknutí končetin, jak předepisuje korán, protože upálením pilota porušili zákaz znetvořování těl, který podle islámu platí i pro válku.

Vlivný komentátor Financial Times Martin Wolf apeluje na řecké i evropské politiky, aby zklidnili své emoce a snažili se dohodnout. Wolf píše, že Řecko sice prošlo velice bolestivými škrty, ale nepodařilo se tamní politický a ekonomický systém očistit od klientelismu a korupce. „Obyvatelé Řecka trpěli, ale zbytečně,“ konstatuje Wolf. Podle něj se nyní zdá pravděpodobnější, že země po vítězství Syrizy opustí eurozónu, než že se podaří uzavřít dohodu s evropskými státy.

Řecku brzy dojdou peníze - a pokud se nebude rýsovat nějaká shoda na řešení dluhů, vznikne politická krize, která Řecko z eurozóny vytlačí. Podle Wolfa by se ale neměla situace uspěchat; nová vláda by měla dostat čas, aby navrhla nějaké vlastní řešení. Komentátor připomíná, že Řeky nečekají jen ekonomické reformy, ale také nutnost znovu vytvořit moderní právní stát. Pokud tedy požádají o trochu času, měla by jim eurozóna vyjít vstříc.

Ale co když se Řekové nebudou chtít dohodnout? „Měnová unie je partnerství států, nikoli federální unie. Takové partnerství může fungovat pouze tehdy, když jeho členové mají společné hodnoty. Pakliže chce Řecko něco jiného, je toho jeho právo, ale mělo by odejít,“ píše Wolf a dodává, že to sice bude bolet, ale bude to čistší řešení.

Západní média a politici vedou debatu, jestli nepřišel čas vyzbrojit Ukrajinu. The European Council on Foreign Relations (ECFR) nedávno zveřejnil analýzu situace na východě Ukrajiny. Debaty o tom, jestli se Rusko přímo angažuje v tomto konfliktu, považuje za zbytečné, podle něj je „přímá role Ruska na eskalaci konfliktu naprosto zřejmá“. Jako jeden z důkazů uvádí, že separatisté mohli získat nejnovější vojenskou techniku „pouze od ruských ozbrojených sil“. Ale nejde jen o výzbroj: analytici uvádějí, že „koordinace pěchoty, dělostřelectva a dalších složek ukazuje, že vojáci byli dobře vyškoleni“. A taková souhra se netrénuje týdny ani měsíce, nýbrž roky.

ECFR také uvádí, že naproti tomu je ukrajinská armáda velmi špatně vyzbrojena a nezdá se, že by měl Kyjev jakoukoli šanci „přinutit Rusko, aby se vzdalo vlivu nad separatistickými regiony“. O co nyní jde, je už pouze možnost ubránit zbytek Ukrajiny. „Západ může situaci změnit, pokud se rozhodne zaručit nezávislost ‘zbytku Ukrajiny‘ a nasadí sílu, která by garantovala jejich slova.“

Závěry ECFR jsou zřejmé a i Česká republika stojí před zásadním rozhodnutím, jestli je ochotná přihlížet zničení nezávislého státu, které je naprosto srovnatelné s naší situací v letech 1938 - 1945. Pokud tomu přihlížet nechceme, měli bychom Ukrajině pomoci aktivněji.

Kdo jsou a jaké názory zastávají demonstranti, kteří se v Drážďanech scházejí na protiislámských demonstracích? Na webových stránkách německého časopisu Die Zeit vyšel článek o výzkumné sondě, kterou „čerstvě představil drážďanský politolog Werner Patzelt, jehož asistenti při poslední lednové demonstraci Pegidy nabrali rozhovory s 242 demonstranty“.

Patzelt je občas kritizován, že s demonstrujícími příliš sympatizuje, nicméně v článku se píše, že výsledná studie není sice podle vědeckých měřítek reprezentativní, přesto nabízí několik podstatných postřehů. Demonstranti se například štěpí na třetinu, kterou můžeme bez přehánění považovat za „xenofobní nacionalisty“, a dvoutřetinovou většinu, již Patzelt nazývá „rozhořčení a znepokojení lidé dobré vůle“.

Tato většina „demonstrantů neodmítá současný politický systém, `umí si představit` mírumilovný islám v Evropě a není proti přijímání válečných uprchlíků a vydávání politického azylu - ačkoli dnešní počet azylantů považují za příliš vysoký“. Současně se tito umírnění demonstranti necítí být zastupování zavedenými politickými stranami a většina by volila Alternativu pro Německo - novou stranu odmítající euro, zásahy státu do ekonomiky a příliš velkou imigraci. Patzeltova studie dál potvrdila starší zjištění jeho kolegů, podle nichž Pegida není protestem nižších, chudých vrstev – většinu tvoří maturanti, četné zastoupení mají i absolventi vyšších a vysokých škol.

Slovenský Denník N přináší zajímavý rozhovor s manželkou bičovaného saudského bloggera. Na otázku, jaký je Raifův stav a jestli se s ním může nějak spojit, žena odpovídá: „Raifov stav nie je dobrý. Nie je na tom dobre zdravotne, fyzicky, ani psychicky. Kontakt s ním mám tak, ako to povoľuje zákon. Môžem s ním hovoriť tri až štyri minúty cez telefón. Samozrejme, nie každý deň. Možno tak dvakrát za týždeň.“ Neakceptovatelný trest pro bloggera má jeden absurdní rozměr. Saudský velvyslanec ve Francii se totiž účastnil pařížské demonstrace státníků za svobodu slova.

Nestává se úplně často, aby předseda vlády na tiskové konferenci teatrálně roztrhal výtisk novin, ale letošní horké jihoamerické léto má zjevně v zásobě ještě zajímavější kousky. Naštvaným politikem byl argentinský premiér Jorge Capitanich, noviny se jmenují Clarín a právě otiskly článek o tom, že žalobce Alberto Nisman před svou smrtí načrtl zatykač na prezidentku Cristinu Kirchnerovou a jejího ministra zahraničí Héctora Timermana.

To bylo v pondělí. Jak píší The New York Times nebo třeba El País, dnes už existenci zatykače nikdo nepopírá, našel se totiž v odpadkovém koši v bytě zmíněného žalobce. Alberto Nisman byl pověřen vyšetřováním teroristického útoku proti židovskému kulturnímu centru, které otřáslo centrem Buenos Aires v roce 1994. Výbuch zabil 85 lidí a na jeho místě dodnes zeje v husté zástavbě pietně udržované prázdné místo.

Z útoku je podezřelé nejvyšší íránské vedení, ale viníky se ve skutečnosti nikdo moc nesnažil najít. Nisman začal v poslední době obviňovat argentinskou prezidentku a zmíněného ministra, že sice jejich vlády nejdříve vyšetřování rozjely, ale když ekonomicky se potácející Argentina začala potřebovat íránskou ropu, uzavřeli s íránskou vládou dohodu a začali mlžit.

Nisman byl nalezen s prostřelenou hlavou letos v lednu ve svém bytě v luxusní čtvrti přístavních mrakodrapů Puerto Madero. Den před tím, než měl vystoupit před soudem. Oficiální verze mluvila o sebevraždě, ale o tom pochybovala část veřejnosti i Nismanova rodina. Po pár dnech pochybnosti vyjádřila i sama prezidentka Cristina Kirchner, která na Facebooku (!) prohlásila, že Nismana do obvinění zapletl a poté nechal zavraždit zdivočelý agent tajných služeb, kterého ona vyhodila. Minulý týden ještě navíc Cristina vyrukovala s tím, že tajné služby rozpustí a postaví nové. Případ tedy rozhodně nekončí.

Vyprávět si deset tisíc let jeden příběh, nenudit se přitom a nijak ho nevylepšovat - už to samo zní jako docela neuvěřitelná zvěst. A to hlavní teprve přijde. Americký časopis pro vědu a technologie American Scientist přináší ve svém nejnovějším čísle text o tom, jak si australští domorodci už 400 generací sdělují velmi přesnou vědeckou zprávu o stavu svého světa na sklonku poslední doby ledové. Děje se tak jazykem bez písma, čistým vyprávěním, které přitom zachovává původní sdělení napříč věky zcela přesné a beze změn. Některé kmeny, píše American Scientist, tak dodnes znají původní jména dávno neexistujících ostrovů, dokážou ukázat jejich polohu a vědí, jaké to bylo, když mořská zátoka u Melbourne byla eldorádem klokanů.

Schopnost Aboridžinců uchovávat přesné sdělení napříč tisíciletím objevili tři vědci z australských univerzit. Dva lingvisté a jeden geograf analyzovali 18 domorodých příběhů, a zkoumali přitom kontury krajiny a úroveň hladiny moře v oblastech, kde si je lidé vyprávěli. To jim umožnilo datovat s přesností na staletí dobu, kdy vyprávění vzniklo.

„Myšlenka, že nějaký příběh se může vyprávět 10 tisíc let, člověka naprosto ohromí,“ cituje časopis jednoho z trojice badatelů, lingvistu Nicholase Reida z Australské univerzity Nová Anglie. „Ukazuje se, že ohrožené domorodé jazyky mohou nést přes věky času mnohem hlubší faktické vědomosti, než se dosud myslelo.“

Nejen americké literární kruhy v úterý vzrušila informace, že Harper Leeová vydá svou druhou knihu. Stane se tak po pětapadesáti letech, což by bylo samo o sobě událostí. Navíc jde o autorku slavného románu Jako zabít ptáčka. Nová kniha se jmenuje Go Set a Watchman a navazuje na první román.

Leeová ji napsala už v 50. letech, ale nikdy nevydala, protože se jí nezdála dostatečně dobrá. Teď si ji ale přečetla její kamarádka a přesvědčila ji, aby souhlasila s vydáním. Dosáhnout úspěchu jejího slavného debutu bude těžké, každý rok se ho dodnes prodá na milion výtisků a Leeová za něj získala Pulitzerovu cenu. První odkaz míří na aktuální článek The New York Times, druhý vás pak zavede k profilu spisovatelky, který vyšel v časopise Newsweek v roce 1961.

Video: V tchajwanské metropoli Tchaj-peji se ve středu tři minuty po startu zřítilo do řeky letadlo s 58 lidmi na palubě.

Kulturní tip: Big Eyes. Režie Tim Burton. V kinech od 5. února. Tim Burton po osmi filmech s Johnny Deppem a Helenou Bonham Carter zkouší nové herce. A poprvé od dob Eda Wooda i v podstatě realistický životopisný snímek. Námět mu poskytl osud uměleckého podvodníka Waltera Keana, který ve 40. a 50. letech proslul obrazy, na nichž mají všichny postavy kýčovitě velké oči. Hlavním Keanovým hříchem nicméně nebyl sám kýč, ale to, že obrazy malovala jeho žena a on je vydával za své. V hlavni roli vizuálně atraktivního retro snímku se představuje rakouský herec Christoph Waltz známý z Tarantinových Hanebných panchartů a Nespoutaného Djanga, jehož profil najdete v aktuálním čísle Respektu. Roli jeho manželky ztvárnila Amy Adams (Pochyby, Mistr, Špinavý trik, Ona).