Jedenasedmdesát let po konci druhé světové války už logicky není moc pamětníků, kteří by hrůzný konflikt zažili jako dospělí lidé. A asi nebudeme daleko od pravdy, když konstatujeme, že stopětiletá Brunhilde Pomsel představuje posledního žijícího člověka, který se pohyboval v nejvyšších kruzích nacistického režimu. A právě nyní, na sklonku života, se rozhodla vůbec poprvé promluvit o letech, které strávila jako osobní sekretářka šéfa nacistické propagandy Josepha Goebbelse.
Jde o starou dámou, jíž by bylo možné leccos odpustit. Přesto zůstává po rozhovoru, který poskytla deníku The Guardian a před tím autorům německého dokumentu The German Life, který měl právě premiéru na festivale v Mnichově, výrazná pachuť. Pomsel mluví o tom, že ne každý měl odvahu se nacistům vzepřít a že běžní Němci nevěděli to, co víme dnes. Ve zmíněném dokumentu říká, že jediné, co o Geobbelsovi věděla, bylo to, že byl skvělý herec.
Odvahu postavit se brutálnímu režimu samozřejmě každý neměl, byť se takových lidí našlo dost - a je jasné, že o plynových komorách a o plánu vyvraždit evropskou židovskou populaci se nepsalo na prvních stranách německých novin. Jenže nejen z Goebbelsova ministerstva, kde byla svědkem falšování informací, dobře věděla, že její židovští, romští či nacistům politicky nepohodlní spoluobčané postupně ztrácejí práva a svobody, až nakonec zmizeli neznámo kam.
Ale hlavně. Dnes už tedy všechno víme – a přesto nic to tuto ženu nevede k výraznější reflexi. O holocaustu mluví jako o „té záležitosti Židů“ a mimořádně výmluvná je informace, že osud dětské židovské kamarádky Evy, která jednoho dne zmizela, ji zajímal až šedesát let po konci války. Až v roce 2005 se tak v berlínském památníku holocaustu dozvěděla, že Eva byla v listopadu 1943 deportována do Osvětimi a o dva roky později prohlášena za mrtvou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
