Ve Francii se objevil zvláštní úkaz. Na příštího prezidenta tu kandiduje muž, který lidem neslibuje větší bezpečnost před teroristy ani tvrdý postup proti muslimům, ale místo toho hlásá více Evropy a mluví o ekonomice, obnovitelné energii, vzdělávání. V době, kdy Británie vystupuje z EU a v mnoha koutech Evropy posilují populisté, se to může zdát jako pomatený nápad. Mladý politik v dokonalém černém obleku, bílé košili a černé kravatě ale jako by tyhle dobové nálady popíral – lidé v provinčních městech na něj stojí fronty, jeho „zodpovědným“ projevům bouřlivě aplaudují. Emmanuel Macron, osmatřicetiletý ekonom, který nikdy nedržel volenou funkci, se stal černým koněm francouzských voleb, o nichž se dosud předpokládalo, že budou vyrovnanou partií mezi ultrapravicovou kandidátkou Marine Le Pen a středopravým Francoisem Fillonem. Momentálně se v průzkumech pohybuje na třetím místě.
"Není to bouře ve sklenici vody, Macron je skutečnou senzací,“ říká pro deník Financial Times politolog Laurent Bouvet z Versailleské univerzity. „Část voličů přitahuje jeho mládí a jeho pozice outsidera. Další část lidí zajímá prostě proto, že je nový.“ Středoví a levicoví voliči, kteří navštěvují jeho mítinky, se radují, že mají kandidáta, který má šanci uspět. Kritici Macronovi vyčítají, že nemá zkušenosti ze stranické politiky. Jak ale ukazuje pohled do USA, kde brzy usedne do Bílého domu drzý podnikatel Donald Trump, ty dnes už nejsou nutnou kvalifikací.
Na svůj nízký věk má Macron působivý životopis – poté, co vystudoval nejdříve filosofii na univerzitě v Nanterre a nato ještě elitní školu pro státní úředníky Ena, pracoval několik let na ministerstvu hospodářství. Po práci na ministerstvu nastoupil jako investiční bankéř u Rotschildů, kde se díky své šikovnosti stal milionářem – povedlo se mu mimo jiné uzavřít fúzi mezi dvěma giganty, firmami Nestlé a Pfizer. Zní to nepravděpodobně, ale vedle práce pro konzervativní banku byl současně také členem Socialistické strany. A pro jeho pracovní schopnosti si ho za ministra pro ekonomiku do své vlády vybral prezident Francoise Hollande. Macron si získal širokou popularitu právě také tím, že v sobě spojil rovnostářské ideály a tržní smýšlení – je přijatelný pro pravičáky i pro levici.
V levicové vládě si vzal na mušku tradiční socialistické výdobytky jako třeba 35hodinový pracovní týden, zabrzdil plány prezidenta Hollanda na zavedení daně pro bohaté. Macron je neobvyklý také tím, že má o 24 let starší manželku, která je současně jeho bývalá učitelka francouzštiny. Na soukromém lyceu ve městě Amiens, které náctiletý Macron navštěvoval, vedla divadelní spolek, ve kterém budoucí ministr vystupoval jako herec. Macron hraje na klavír a praktikuje takzvaný francouzský box. Pokud stejně jako autor tohoto menu netušíte, co to francouzský box je, pak vězte, že se jedná o box, ve kterém je vedle pěstních úderů povoleno do soupeře také kopat nohama.
Macron je nový, užívá si popularitu a jeho volitelnost v průzkumech zjevně roste. Nevýhoda je, že těm už po vítězství Trumpa a Brexitu nikdo nevěří. Podpořilo ho několik zvučných politiků jako starosta Lyonu nebo socialistka Segolene Royal. Ale jak podotknul zmíněný politolog Bouvet, ostrá kampaň ještě doopravdy nezačala. „Až za měsíc nebo dva začne, lidé se budou ptát: kdo bude nejlepším prezidentem pro jednání s lidmi jako Vladimir Putin nebo Donald Trump?“ Pokud k nim někdy dojde, Macronovi se při nich možná budou víc hodit zkušenosti z francouzského boxu než znalost hry na klavír.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
