Vzepřete se (aspoň trochu) emoji, vyzývá ve své krátké eseji pro server Quartz Pamela Pavlicsak. Udělejte to v zájmu zachování vlastní emoční inteligence, která z vás dělá lidi, upřesňuje digitální antropoložka.
Ale popořádku. Emoji (stejně jako gif a meme) jsou způsobem, jak rychle vyjádřit nějakou emoci. Nebo spíš “cítění”, jak říká Pavlicsak, protože emoce je příliš složitý jev na to, aby ho dokázal pokrýt jeden jednoduchý grafický znak. Jak by se asi cítil Jean-Paul Sartre, kdybychom jeho stěžejní filozofické dílo o jednom stavu vyjádřili třeba takhle: ??
Jsou pohodlné, jsou vtipné a v jistém smyslu výstižné, proto mají mezi lidmi tak grandiózní úspěch. Jenže jsou taky ploché a je to jako s lékem proti bolesti. Dát si dva ibalginy po trhání zubů je pochopitelné, možná i správné. Nepřestat je pak už nikdy zobat je cestou do záhuby. Na druhou stranu je fakt, že jsou součástí lidského online slovníku a zůstanou v něm. Ignorovat je a zásadně je nepoužívat je také možnost, ale podle Pavlicsak není nutné být takhle absolutní. Nutné je začít nad nimi víc přemýšlet, přemoci vlastní lenost a dostat do emoji trochu víc lidství.
Jak na to podle digitální antropoložky? Když už se chceme vyjádřit pomocí emoji, dejme si práci a najděme to nejlepší. Je jich spousta a jistě se najde nějaké lepší než jedno z vašich osvědčených osmi. Nebo desíti. Buďte kreativní, rozhodně si nenechte radit algoritmem, nabízené možnosti reakcí odmítejte, sice vám ulehčují život, ale činí vaše reakce předvídatelnější a strojově čitelnější. Což chce vaše sociální síť, ale nechcete to vy. A poslední rada: zkuste občas vlastní slova, dejte si s nimi práci. Fráze potěší, ale ozvláštněná fráze ještě víc.
Až digitální antropologie přijde s dalšími radami, jak si zlepšit život, bude o nich menu pochopitelně informovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
