„Tu noc v Princetonu mě jistá mezera v linii argumentů přiváděla k šílenství. Pracoval jsem na prchavém důkazu, který čítal stovky stran výpočtů, přesto stále nefungoval,“ vyprávěl loni francouzský matematik Cédric Villani na pódiu konference TedTalk, která dává prostor inspirativním intelektuálním kapacitám současnosti. Vědec s dlouhými vlasy, širokou modrou vázankou a obrovskou broží ve tvaru pavouka na klopě saka vzpomínal na okamžiky, které pomohly završit jeho cestu k Fieldsově medaili, obdobě Nobelovy ceny v matematice.
Podle Villaniho prostupují naším světem skryté pravdy nedostupné lidským smyslům, avšak zkoumatelné pomocí matematiky. „Krásná matematická vysvětlení tu nejsou jen pro naše potěšení – mění náš pohled na svět,“ říká vědec, který medaili obdržel v roce 2010.
Matematik s vizáží i vystupováním mága navštíví ve čtvrtek 13. dubna Prahu. Profesor univerzity v Lyonu a ředitel matematického výzkumného ústavu Henriho Poincarého při Sorbonně tu pronese dvě přednášky; jednu na Matematicko-fyzikální fakultě UK, druhou – nazvanou O trojúhelnících, plynech, cenách a lidech – pak od 16 hodin v modré posluchárně Karolina.
Obě jsou spíše pro vědce a čekat lze i slušnou porci matematiky, nicméně zvláště přednáška v Karolinu určená členům Učené společnosti ČR je otevřena i širší veřejnosti. Profesor Villani v ní ukáže, jak může vzájemně souviset chování plynů, geometrie a ekonomie - spojovat se v něčem, co Villani nazývá spojenou teorií zakřivení.
A jak to bylo dál oné noci v Pricentonu? „Ve čtyři hodiny ráno jsem to vzdal a ve chmurné náladě jsem si šel lehnout. O pár hodiny později jsem se probudil, byl čas jít na univerzitu – a náhle – co je to? Přísahám, v mé hlavě se ozval hlas: ‘převeď druhý člen na opačnou stranu rovnice, proveď Fourierovu transformaci‘, radil mi. Sakra. Byl to začátek řešení,“ vzpomínal matematik, jak se mu podařilo zdolat složitý problém týkající se podivného vnitřního tření v plazmatu - které by v tomto „čtvrtém skupenství“ hmoty, v němž jsou elektrony odtrženy od zbytku atomu, vlastně nemělo být (tzv. Landauovo tlumení).
Podobnou tajemnou inspiraci ostatně popisuje David Mittchel v románu Hybatelé, kde se vědkyni podaří vyřešit složitý problém z kvantové fyziky poté, co ji ve chvílích odpočinku pronikne do hlavy zvláštní netělesná bytost zvaná noncorpum. Villani nabízí prozaičtější vysvětlení: „Myslel jsem si, že odpočívám, ve skutečnosti ale můj mozek na problému dál pracoval. V takových chvílích nemyslíte na kariéru, na kolegy, je to naprostá bitva mezi problémem a vámi,“ líčí badatel, v čem může být matematika strhující. Uvidíme, zda bude stejně zajímavě mluvit i k pražskému publiku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
