Učitel Syrizy: Populismus je důležitou složkou demokracie

Kuchař tohoto menu za chvilku odcestuje do Řecka, odkud od zítřka bude pro web Respektu pravidelně psát. A také dnešní menu se pochopitelně na osudové chvíle eurozóny zaměří. 

V chaosu neustálých novinek z Řecka, Berlína a Bruselu je těžké se vyznat. K základní orientaci je výhodné přečíst autoritativní shrnutí nejnovějších událostí z dnešních The New York Times. „Otázka, jak zachránit Řecko, už se řeší pět let a stala se vracející se noční můrou Evropské unie. Navzdory opakovaným selháním se krize stala nekonečným pokusem o opakování těch samých receptů v naději, že tentokrát budou výsledky jiné,“ píše nejkvalitnější americký deník. Poslední dny prý potvrzují námitky, že řecká vláda divoce a neodpovědně riskuje, ale také kritiku Evropy a zvláště Angely Merkelové za to, že nemají plán na řešení krize a jsou posedlí pravidly a procedurami.

V Německu se objevil zajímavý trend: nejlepší tištěná média občas ve vypjatých historických chvílích vycházejí dvoujazyčně. Der Spiegel to udělal prvně před dvěma lety, když v době velkých protestů v Istanbulu třetina vydání vyšla v turečtině. Die Zeit nedávno otisknul speciální přílohu o životě uprchlíků v Německu – všechny články vyšly v němčině a v arabštině. V dnešním vydání Die Zeit je dvojjazyčná titulní strana a hlavní komentář Marca Brosta. „Zůstaňte s námi!“ píše se ve velkém titulku v němčině a v řečtině.

„Takové rozhodnutí nikdo z nás ještě dělat nemusel a můžeme za to být rádi. Protože až řecký lid odevzdá svůj hlas, tak rozhodne nejen o vlastní budoucnosti. Vy, milí Řekové, rozhodnete i o osudu 500 milionů obyvatel Evropy. Hlasujete o tom, jak to půjde dál s námi všemi,“

začíná komentář

. „Pro záludnou a nepřehlednou krizi je typické, že nyní má rozhodnout jednoduché Ano či Ne řeckých občanů – ačkoli se za tím skrývá spousta velmi bolestivých rozhodnutí,“ pokračuje text nejkvalitnějšího německého týdeníku.

A dochází k následujícímu závěru: „Proto teď máte obrovskou šanci: když se rozhodnete pro setrvání s eurem, pro občany ostatních států z toho vyvstane velká odpovědnost. Pak také oni budou muset udělat pro Evropu víc než dosud. Zažíváme úžasnou demokratickou chvíli: Vy pak můžete uzavřít pakt s vládami věřitelů mnohem příměji než přes jakékoli volby. Ale také Angela Merkelová a Wolfgang Schäuble by měli jinou a mnohem větší odpovědnost než dosud. Pokud Řecko setrvá v eurozóně, bude potřebné odepsání dluhů i pořádný investiční program a všichni vůči sobě budeme muset být trpělivější než doposud. Proto není jen rozhodující, jak bude Řecko volit. Ale také to, jak Evropané, i my Němci, budou reagovat.“ Tady je řecká verze. 

Poslední výzkumy veřejného mínění však říkají, že Řekové chtějí ve své většině hlasovat se svou radikální vládou, tedy proti evropskému reformnímu programu. Píší o tom dnešní Neue Zürcher Zeitung. 

Radikální Syriza dlouho platila za stranu intelektuálů, s největším podílem vysokoškoláků mezi voliči. Obrovský vliv na stratégy a ideology Syrizy přitom mají univerzity z centra evropského kapitalismu, tedy z Londýna.

Jen pár příkladů: Na London School of Economics studoval druhý muž Syrizy, vicepremiér Dragasakis, ministr hospodářství Giorgos Stathakis rovněž promoval v Anglii a dodnes tam působí i špičky levicové frakce strany. Costas Lapavitsas, který volá po rozbití nereformovatelné EU a jejím nahrazení socialistickou federací, je profesorem ekonomie na University of London a Stathis Kouvelakis, podle něhož je neoliberalismus zapsaný v DNA Evropské unie, je docentem politické teorie na prestižní King´s College.

Ministr financí Janis Varufakis a guvernérka nejlidnatější provincie Attica Rena Dourou pak vystudovali univerzitu v Essexu. O této škole se nedávno psalo v týdeníku Die Zeit: „Univerzita měla dlouho pověst té nejlevicovější v Británii, plné socialistických a marxistických studentských organizací. Je také univerzitou s největším podílem řeckých studentů. Kromě Varufakise a Dourou ji absolvovaly tisíce Řeků.“

Akademickou hvězdou Essexu byl dlouhá léta vloni zesnulý Ernesto Laclau, argentinský exulant a autor knihy Hegemonie a radikální demokracie, který tam zřídil a vedl magisterský program nazvaný Ideologie a analýza diskurzu. I o něm Die Zeit píše: „Rehabilitoval a hájil populismus. Podle něj není nutně znakem pravicových diktatur – měl by být důležitou složkou každé demokracie, hlasem lidu. Je podle něj nepřesné kritizovat populisty za zjednodušování a za nevypracované konkrétní programy. Proč by problémy neměly být pojmenovány jednoduchými slovy? Proč by plány neměly zůstat vágní, když se politická situace neustále mění?“ Syriza se zjevně učila dobře…

A ještě k Syrize: Paul Mason, někdejší hvězda BBC, má z anglosaských novinářů nejlepší vhled do jejích střev. O prvních sto dnech u moci ostatně točí dokumentární film Pomsta snů. 

Nedávno v Guardianu psal o věkové struktuře Syrizy. O zásadních věcech tu rozhoduje centrální výbor, který je tak početný, že se musí scházet v kině. „Převažující barvou vlasů je tu šedá. Jsou tu disidenti z časů vojenské diktatury; někteří byli vězněni, v roce 1973 mnozí z nich zastavili tanky a svrhli vojenskou juntu. Pořád však přemýšlí, hovoří a chovají se v hierarchiích a konceptech starých tak padesát let. Je to ostrý kontrast s mladou členskou a voličskou základnou Syrizy. Na průměrné řecké demonstraci jste obklopeni designéry, pianisty, webovými vývojáři číšníky a herci v experimentálním divadle. Je tam obvykle stejný počet mužů a žen z generace, která umí zacházet se smartphonem tak dobře jako starší generace s Leninovými citáty.“

Mason se Syrizou také strávil poslední tři týdny volební kampaně, která ji v lednu přivedla k moci. Reportáž o tom, jak si radikálové získali i srdce farmářů na odlehlých vesnicích, si můžete přečíst zde. V minulém týdnu pak na stránkách Guardianu napsal ještě jeden dlouhý text o dnešním Řecku a dosavadní vládní zkušenosti řeckých radikálů:

„Ať už Syriza vyhraje, nebo prohraje, její vládnutí je zatím neustálým učením, kterému nemůžete porozumět bez znalostí řeckých reálií a podkategorií marxismu… Mladí lidé už delší čas organizují struktury, které jim pomohou v případě bankrotu přežít. Svépomocné kliniky, sociální centra, družstva… Tihle mladí lidé radikalizovaní v době krize v roce 2011 před parlamentem na protest proti škrtům postavili stanový tábor. Zahraniční novináři přehlíželi toto hnutí, v jehož rámci vznikl nespočet lokálních shromáždění všude po Aténách a jejich předměstích. Mladé matky, migranti, naštvaní důchodci v nich našli svůj hlas. Staří komunisté tuhle formu protestu odsuzovali, vládnoucí socialisté stanové městečko rozehnali slzným plynem, ale Tsipras jej údajně sledoval z okna své kanceláře a spolupracovníkům říkal: Tihle lidé nás přivedou k moci…“

Video: Mason svůj dokument o Syrize točí ve spolupráci s řeckou filmařkou Theopi Skarlatos, autorkou snímku „o lásce za časů krize“. Ta v lednu v článku pro BBC pár postřehů z filmu popsala, třeba slovy barmana z aténského Opus baru. „Spousta mladých žen ztratila smysl pro romantiku. Kvůli krizi je láska až druhotnou prioritou, musí se více starat o jiné věci. Pozoruji spoustu žen, které hledají někoho s penězi, kdo je vezme do společnosti, nebo kdo jim zaplatí dovolenou. Pozoruji to často a jsem z toho smutný.“ Od začátku úsporných opatření mimochodem v Řecku prudce klesla porodnost: v roce 2010 se narodilo 114 766 dětí, v roce 2013 o dvacet tisíc méně.

Kulturní tip: Mighty Sounds. Letiště Čápův dvůr, Tábor, 3.–5. 7. Přestože originálně namíchaný festival Mighty Sounds dnes představuje nejvýraznější táborskou kulturní akci, která každoročně láká tisícovky fanoušků punku, ska a reggae z celé Evropy, zdá se, jako by tu nebyl vítaným hostem. Dokládají to pravidelné pokuty od krajské hygienické stanice ohledně překročení hlukových limitů. Ty jsou v Česku ovšem nastaveny neúměrně a pro jakýkoli víkendový festival jsou v zásadě nesplnitelné. Za loňský ročník hygienici Mighty Sounds vyměřili velmi vysokou částku 500 tisíc korun. Organizátoři se přesto nevzdávají. Zorganizovali petici za úpravu přísné legislativy, a hlavně – nikterak nepolevuli v přípravách na letošní, v pořadí jedenáctý ročník. Hlavními hvězdami jdou britští Enter Shikari nebo hardcoreoví veteráni z Kalifornie Sick of It All a Off!