“Buddhistický mnich Nakagaki se nasoukal do své Hondy Civic a vyrazil do čínského komunitního centra ve Flushing v newyorské čtvrti Queens, aby tam pronesl přednášku o svastice,“ píše v nejnovějším čísle týdeník The New Yorker. Pak následuje popis proslovu o znaku, jenž pro čínské usedlíky ve Spojených státech oživuje symboliku Východu, ovšem na Západě zejména díky Adolfu Hitlerovi nechvalně proslul jako hákový kříž.
Kenjitsu Nakagaki o svastice a její historii napsal již dříve knihu, vydal ji bez problémů v Japonsku, ale ve Spojených státech nenašel nakladatele, a nakonec ji tak vlastním nákladem vydal sám na Amazonu. Připomíná v ní, že samo slovo svastika má původ v sanskrtu, tedy jednom z nejstarších existujících jazyků, který je dodnes používán na Indickém poloostrově a že jeho význam je “být dobrý”. Svastika jako symbol prorostla do mnoha kultur a téměř vždy má pozitivní konotace vztahující se k duchovnímu životu. Pokud se nechcete prokousávat Nakagakiho knihou, stačí si otevřít heslo na Wikipedii, aby bylo jasné, jak pestrá je historie symbolu - včetně jeho staré slovanské verze “kolovratu”.
Nacistický “únos” svastiky coby symbolu čisté árijské rasy je pokřivený patvar odpovídající chorému mozku vůdce. Vykládejte to ale dnes někde na Západě. Místo aby zneužití symboliky vychládalo, Nakagaki se znechucením pozoruje nárůst zločinů z nenávisti včetně mávání fanglemi s tímto prastarým symbolem. Pro východní komunity usazené na Západě to však v praxi znamená, že musí s touhle kulturní krádeží donekonečna žít, a to si náš mnich nechce nechat líbit. Pomalu tak rozjíždí vzdělávací a přesvědčovací kampaň. Nejdříve opatrně, v kulturně spřátelených komunitách, jako je ta čínsko-buddhistická, ale chystá se i hlouběji do minového pole, třeba na půdu Muzea dějin Židů. “Stále ještě přemýšlím, jak tu problematiku nejlépe představit - začít od Hitlera a vracet se ke svastice v Indii, nebo na to jít opačně?”
Celý smysl tažení buddhistického mnicha vlastně směřuje k otevření dialogu mezi kulturami. Je celkem jasné, že Západ, konkrétně jeden pošuk v čele jedné evropské země nacházející se tehdy ve fázi kolektivního zatemnění mysli, symbol ukradl, přetočil jeho význam a díky rozsahu a zběsilosti onoho šílenství z něj udělal “univerzální symbol zla” - jak Nakagakimu vysvětlili, když do Ameriky přišel. Problém je samozřejmě v tom, že o žádný “univerzální” význam nejde a že si Západ tabuizací pradávného symbolu řeší vlastní minulost na úkor ostatních kultur.
Když Nakagaki do Ameriky před dvaceti lety přišel, chodil po Manhattanu s malým řemínkem plným levotočivých svastik. Nějaký muž mu tehdy řekl: “Nenos to, je to čisté zlo.“ Od té doby řemínek leží doma v šuplíku. Jenže se zdá, že se v jeho pokorném převzetí západních standardů něco začíná lámat. Nakagaki má kulturní uzurpace plné zuby. “Když někdy jdete někam na návštěvu, řeknou vám, že do určitého pokoje v domě nemáte chodit. Pokud dveře otevřete, vysype se na vás všechno možné staré harampádí. A tenhle případ je stejný jako ty dveře, které nemáte otevírat.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
