Bikesharing v Číně způsobil chaos, kol bylo příliš

V širém poli na okraji Šanghaje stojí zaparkovaných několik desítek, možná stovek tisíc zánovních jízdních kol. Jsou těsně u sebe, aby zabíraly co nejméně prostoru, a rozdělené podle barev do bloků, mezi nimiž vedou úzké uličky. Žlutá, modrá, červená a zelená; stojí tu ladem a nikdo neví, jestli ještě někdy někomu poslouží. Jak ukazují fascinující snímky, které zveřejnil časopis Atlantic, podobný obrázek je k vidění i v mnoha dalších čínských megaměstech. Tamní města měla s bicykly ještě nedávno velké plány, obrovské ambice ale narazily na místní realitu - jak píše a ukazuje web The Atlantic

Jen v loňském roce vznikly v Číně desítky firem, které chtěly po vzoru západních měst jako Berlín nebo New York vytvořit síť sdílených kol, která by si obyvatelé či turisté mohli půjčovat a přemisťovat se na nich po městě. Systém je to poměrně jednoduchý a mnohokrát ozkoušený: libovolný člověk najde v místě A zaparkované a uzamčené kolo, které si za mírný poplatek může přes mobilní telefon odemknout, půjčit a přepravit se na něm do místa B. Na místě B pak kolo zanechá, aby si ho tam mohl půjčit zase jiný člověk. Takových kol je tu rozmístěných několik stovek, případně i tisíc - podle velikosti města. Firma, která službu provozuje, se stará o to, aby byla kola v pojízdném stavu a aby se příliš nehromadila na jednom místě. Podobná služba dnes funguje v mnoha městech planety včetně Prahy, kde ji zajišťuje firma Rekola.

Systém globálně zvaný bikesharing má spoustu výhod: člověk se cestou z práce po celodenním sezení u počítače hýbe, kolo na rozdíl od auta nevypouští do vzduchu zplodiny, cesta městem na kole je navíc během dopravní špičky zdaleka nejrychlejší. Není divu, že tento nápad našel příznivce i mezi čínskými podnikateli, kteří si nechali postavit obrovské flotily jízdních kol.

A jak to v Číně bývá, podnikaví obchodníci mysleli ve velkém. Podle logiky, že více kol vydělá víc peněz, nakoupili miliony bicyklů. Města ale nebyla na takové množství připravená. Kola se začala hromadit na různých místech, blokovat provoz aut či ulice určené pro chodce; zcela nefungovalo ani odkládání kol, jejich rozmísťování na potřebná místa a budování těchto půjčovacích postů. Města na nastalý chaos zareagovala stanovením stropu počtu kol a dalšími opatřeními. Bublina splaskla.

Například firma Bluegogo provozovala kdysi třetí největší bikesharingovou síť, ale před pár měsíci zbankrotovala. Její byznys koupila firma Didi, která kromě bikesharingu provozuje také sdílenou autodopravu ala Uber. Nevyužitá kola, která zbyla po Bluegogo, momentálně odpočívají na parkovišti v Pekingu. Nový vlastník chtěl kola vrátit do provozu v Kuang-čou a Šen-čenu, dvou megaměstech, ale narazil na odpor místních politiků, kteří službu pozastavili a nedovolují přidávat nová kola.

Podobné příběhy potkaly i další firmy, a kola se tak hromadí na mnoha nečekaných místech. Někde jimi už zvolna začíná prorůstat plevel. Je to smutný pohled, přesto v sobě letecké snímky milionů kol mají zvláštní poetiku - a jsou připomínkou toho, že nástup bikesharingu v Číně se zcela nepovedl.