Ujistím se, že se mi nové pražské paláce nelíbí právem

Praha se letos poprvé přidává ke zhruba třem desítkám měst, které hostí mezinárodní festival Open House. Jeho ústřední myšlenkou je otevřít na jeden víkend běžně nepřístupné budovy, kolem kterých jsou sice všichni zvyklí chodit, ale málokdo měl možnost spatřit jejich interiéry. Pražané tak o tomto víkendu budou moci vidět asi 30 architektonicky cenných sídel firem a úřadů či moderních technických staveb. Svůj názor na pražský festival vyjádřili a nejzajímavější budovy vybrali a okomentovali čeští architekti a teoretici:

Jakub Potůček, kurátor sbírky architektury Národní galerie v Praze: Času je málo a přístupných budov přehršel, více než tři desítky. Doporučit proto jen zlomek z nich není snadné, v mém případě je ale volba jasná. Přednost dám stavbám z první poloviny dvacátého století, obzvlášť funkcionalistickým. Řadu z nich samozřejmě znám, ale rád zjistím, jestli se během posledních let jejich stav proměnil k horšímu nebo lepšímu. Rozhodně tedy navštívím první československý „mrakodrap“, Havlíčkův a Honzíkův Všeobecný penzijní ústav z přelomu dvacátých a třicátých let; jen o pár roků mladší Skleněný palác architekta Richarda F. Podzemného a také libeňský plynojem - fascinující technické dílo, jehož estetika inspirovala řadu výtvarných umělců. Když už jsme u těch industriálních staveb, tak rozhodně neopomenu vodní elektrárnu na Štvanici, neoklasicistní klenot mistra vodních staveb Františka Sandera, o němž jsem přesvědčen, že duší byl námořník. Nezapomeňme ale na skvosty historické, především barokní architektury.

Pravděpodobně se vyvaruji prohlídky většiny současných developerských staveb, ovšem každému bych doporučil malou konfrontaci. Mrknout se na jeden dva z těchto objektů (pro něž reklamní kreativci musí stůj co stůj vymyslet jakýkoliv originální, jen ne česky znějící název) a porovnat ho s některou historickou i moderní budovou, třeba Projektovými ústavy od Karla Pragera. Obrázek o současné architektuře nechť si tak každý udělá sám. Doufám, že se z festivalu stane tradice, k níž se časem připojí i další česká, moravská a slezská města, neboť každé z nich se má čím pochlubit. Třeba nám to díky festivalu už konečně dojde.

Florentinum

Arch Vader, autor internetového projektu Archwars: Projekt Open House podporuji. Sám jsem měl možnost se osobně účastnit několika těchto „dnů otevřených domů“ v zahraničí. Je to dobrá možnost, jak si prohlédnout jinak prakticky nedostupné stavby. Návštěva probíhá za asistence autora, historika nebo uživatele či majitele stavby. Výklad a následná diskuze o tom, jak se stavba navrhovala a jak se užívá, je vlastně to nejlepší, co si člověk odnese. Dům můžete vidět stokrát na fotografiích, nebo ho i sami procházet. Ale možnost slyšet přímo od zdroje odpověď na konkrétní dotaz je k nezaplacení. Akce je podle mě vhodná jak pro odbornou, tak laickou veřejnost a je skvělou reklamou na architekturu. Jsem rád, že se Praha konečně připojila. Pražský mix zpřístupněných budov je dobrý a uspokojí různorodou poptávku. Nabízí návštěvu nedávno dokončených administrativních budov, rekonstruované průmyslové stavby, školy nebo sídla výkonné moci a státní správy. Pokud bych měl nějakou stavbu ze seznamu doporučit, byla by to taková stavba, která je veřejnosti zcela nepřístupná. Tomuto kritériu vyhovuje např. elektrárna Štvanice - secesní budova přímo uprostřed Vltavy, plynojem v Libni připomínající hvězdu smrti z hvězdných válek, ministerstvo průmyslu a obchodu či Kramářova vila. Fanoušky industriálních staveb si jistě získá proměna nákladového nádraží Žižkov. Hodně mě také zaujalo Florentinum a ArtGen - a to proto, že se mi tyhle nové kontroverzní paláce nelíbí. Takže tam se logicky také podívám, abych se ujistil, že se mi nelíbí právem.

Libeňský plynojem

Petr Vorlík, docent na Ústavu dějin a teorie architektury Fakulty architektury ČVUT v Praze: Festival považuji za výjimečnou příležitost nahlédnout pod slupku průčelí mnohdy tajemných, nepřístupných budov a odhalit Prahu jako neobyčejně spletitou, živoucí strukturu prostorů a vztahů. Doporučil bych především Dům odborových svazů pro jeho překvapivou ušlechtilost, pestrost a velkorysost interiérů skrývajících se za strohým průčelím. Pak laboratoře vysokých napětí Fakulty elektrotechnické ČVUT - stavbu jako vysoce kontrolované prostředí, prostor pro stroje, nikoliv pro lidi. Dále libeňský plynojem - pro jeho metafyzický náboj a melancholickou poezii předměstí – a Invalidovnu, podivný koncentrát altruismu, protikladů válečného běsnění a následné velkorysé péče o postižené. Také Palác Langhans - poetickou a vyváženou směs původní architektury a novotvarů, ukázku, že nové nemusí být nutně jen ze skla a kovu. A konečně Skleněný palác, nájemný dům Zemské banky - ukázku nadčasového pojetí moderního bydlení, i po 80 letech moderního, svěžího a aktuálního.

Lukáš Beran, působí na Ústavu teorie a dějin architektury Fakulta architektury ČVUT v Praze: Má specializace (technická a průmyslová architektura) mne vede do plynojemu nad Libní, chystám se však také do Invalidovny – hodnotné, ale přitom prázdné a nepřístupné budovy totiž považuji za skutečně důležité téma.

Skleněný palác

Dagmar Glosová, docentka na Ústavu stavitelství Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně: Festival Open House Praha nabízí mnoho zajímavých příležitostí pro odbornou i laickou veřejnost seznámit se a na vlastní oči uvidět a prožít běžně nevídané prostředí děl vysoké kvality. Všechny stavby stojí za vidění. Já bohužel nemohu této příležitosti využít, ale pokud se ptáte, které stavby bych si k prohlídce vybrala, tak by to byly stavby obytné. To proto, že je to můj profesní zájem o bydlení, a také proto, že je dobré využít výjimečných možností prohlédnout si domy i byty z blízka. Z předložené nabídky bych si tedy vybrala především Palác Langhans a Skleněný palác – nájemný obytný dům Zemské banky. To také doporučím svým studentům.

Rostislav Švácha, historik architektury na Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky: Z nabídky otevřených objektů bych navštívil spíše budovy starší, ty nové ve mně s výjimkou Tančícího domu a Zlatého anděla nebudí velké nadšení. Nápad je to dobrý, ne však originální: už delší dobu můžou milovníci architektury využívat nabídku různých Dnů památek nebo Dnů architektury. Z hlediska správného vnímání architektury nicméně jde o dobrou věc, protože u mnoha staveb lze považovat za podstatu jejich vnitřní prostor, nikoliv slupku.

FEL ČVUT

Josef Chybík, profesor na Ústavu stavitelství Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně: Aby člověk poznal architektonické dílo, musí mít příležitost vnímat jej všemi smysly. Dosáhne to tím, že nebude mít překážky, které by mu bránily do něj vstoupit, projít jím a strávit v něm potřebný čas. Je dobře, že v mezinárodním kontextu i Praha navazuje na festival, který tohle umožňuje. Věřím, že v kulturním a liberálním prostředí České republiky akce nalezne široký okruh příznivců, případně se stane námětem pro pořádání v dalších městech. Může být zdrojem poznání, obdivu a inspirace pro všechny vrstvy společnosti. Nelze pominout ani skutečnost, že díky globálnímu charakteru této jedinečné přehlídky vstoupí pražská architektura do povědomí lidí celého světa. Pečlivě sestavený program pražského Open House otevírá dveře jak do historické, tak i současné architektury. Odkrývá často neznámé a skryté kulturní bohatství odkázané tvorbou vynikajících architektů a prací nadaných řemeslníků. Výběr není snadný.

V Praze nelze opomenout gotickou architekturu zastoupenou klášterem sv. Anežky České, pozornosti nemůže ujít ani palác Kinských na Staroměstském náměstí od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ze starších staveb jistě láká veřejnost běžně nepřístupná Kramářova vila, postavená podle projektu Friedricha Ohmanna. Kroky návštěvníků mohou směřovat i do paláce Lucerna, v níž byl na počátku 20. století ve velkém rozsahu použit u nás do té doby ještě málo rozšířený železový beton. Z industriálních staveb může zaujmout elektrárna Štvanice od Aloise Dlabače, která po historických proměnách opět slouží původnímu účelu. Nabídku soudobých staveb obohacují díla zahraničních architektů, kteří v Praze tvořili po roce 1989 – Frank Owen Gehry a Vlado Milunič jsou autory Tančícího domu a Jean Nouvel vyprojektoval Zlatého Anděla. Z nejmladších objektů slibuje silné zážitky nedávno dokončené Florentinum od Cigler Marani Architects nebo palác Langhans od dvojice František Tesař a Ladislav Lábus. Pozoruhodnou stavbou posazenou na vodní hladině je Port X od Atelieru SAD.

Invalidovna