Jenom se to točí a je to úplně na nic

Vedení Maletína, obce s necelými pěti sty obyvateli ukryté v kopcích na Šumpersku, se dohodlo na stavbě prvních větrných elektráren už před čtrnácti lety. Tehdy se objevil developer, nabídl do obecní kasy dva miliony hned a dva po kolaudaci. Nedlouho poté, kdy Maletín na nabídku kývl, ohlásil developer krach. Projekt koupila i se závazky jiná firma. Na kolaudaci se sice kvůli pomalému vyřizování stále čeká, tři větrníky stojící na kopci 800 metrů za obcí se už ale od loňska točí – zatím v takzvaném zkušebním provozu.

„V projektu se tehdy udělaly chyby,“ hodnotí zkušenost starosta Miroslav Flášar a má na mysli hlavně fakt, že si jeho předchůdci nepohlídali vzdálenost elektráren od jedné jejich velmi malé přidružené obce – Javoří.

Na jejím okraji stojí chata předělaná na stálé bydlení. Když její majitel, šedesátník Josef Svozil, otevře venkovní dveře, dívá se přímo na stometrový stožár a pomalu se otáčející vrtuli o průměru 90 metrů.

Z půlkilometrové vzdálenosti vypadá kolos sotva jako krabička od sirek v dlani, nicméně to pana Svozila neutěšuje. „Slyšíte to hučení?“ zvedá prst, dotkne se ucha a pak ukazuje směrem k vrtuli. Pokud se adresát otázky na moment zaposlouchá, musí přikývnout – vzduchem od větrníku letí směrem k nám vytrvalý svist. „Nejhorší je to, když je mlha. Když vidím jen to červené světýlko tam nahoře a slyším, jak lopatky rozrážejí ty malé kapky vody. Radní to prosadili bez nikoho, vůbec s námi o tom nejednali. A já jsem tady první na ráně. Člověk si časem zvykne, ale ten můj barák je asi neprodejný.“

„V roce 2012 byli lidi pro elektrárnu, nebo jim to bylo jedno. Jisté teď je, že vzdálenost od prvních chalup měla být větší,“ poznamenává starosta. V rámci kolaudace má ještě proběhnout měření hluku a starosta čeká na výsledky: „Jeden z chatařů je z Prahy a volal i na ministerstvo. Tam mu sice řekli, že to zastavit nejde, ale provoz by se dal omezit, třeba snížit rychlost otáčení nebo to za určitého počasí odstavit. Uvidíme, jak to dopadne. Lidi se o to velmi zajímají. Když jsem dělal zastupitele v letech 2018–2022, tak na jednání chodili dva tři lidi. Teď praská zasedačka kvůli elektrárnám ve švech.“  

To není užitek pro lidi

Maletín leží uprostřed opuštěné krajiny a dojet se sem dá jen po úzké klikaté, značně záplatované asfaltce. Pár kilometrů odsud je hrad (a v něm dnes proslulá věznice) Mírov, od nějž vedla kolem areálu dnešního Maletína legendární švédská cesta, průsek ve skalách a lesích, kudy se přesouvala za třicetileté války švédská armáda. Teď se v jejím místě necelý kilometr od Maletína rozbíhá stavba dálnice na Prahu. Konkrétně se tu dělá skrývka zeminy, a přes vesnici proto jezdí co pár minut náklaďáky naložené hlínou, které za sebou víří oblaka prachu. V Maletíně se ale mnohem víc mluví o dalších třech chystaných větrných elektrárnách, které mají doplnit ty současné. 

I nové větrníky domluvilo ještě bývalé vedení obce, ovšem jinak. Zatímco u prvních elektráren dostala vesnice čtyři miliony do kasy a padesátikorunu z každé vyrobené megawatthodiny (to ročně může dělat další statisíce nad dvoumilionový roční rozpočet), vloni se opět bez projednání se sousedy rozhodla radnice kývnout další developerské firmě na vstup do společného podniku, kde bude mít Maletín podíl ze zisku.

Flášar, dříve úředník odboru životního prostředí, se stal starostou po rezignaci předchozího vedení až letos a i on chce postupovat jinak – ovšem tentokrát směrem k občanům. „Nejsem proti stavbě, celé se to ale musí úplně jinak komunikovat s lidmi,“ říká. Vedení obce proto pořádá tento víkend referendum, kde se lidí zeptá, jestli se má pokusit odchodem ze společné firmy nebo změnou územního plánu stavbě nových elektráren zabránit.

Otázky (celkem tři) dal dohromady přípravný výbor, jsou dlouhé – vydají na devět řádek textu, k odmítnutí stavby musí účastníci odpovědět kladně na všechny a kvůli nedohodě v nich chybí zmínka o případných dopadech odmítnutí na obecní kasu. Ty přitom mohou být podle starosty značné. „Podle účetní uzávěrky společné firmy bylo dosud na přípravu stavby vynaloženo 27 milionů, a my nevíme, kolik by od nás developer chtěl, pokud by obec od projektu odstoupila. Je s tím ale potřeba při hlasování počítat,“ uvádí starosta.

Vedlejší obec vloni v podobném referendu stavbu odmítla, Flášar si přesto netroufá odhadnout výsledek. Sám je prý rozhodnutý, jak bude hlasovat, nechává si to ale pro sebe: „Smlouvy uzavřelo předchozí vedení, lidi jsou naštvaní a já k tomu přišel jak slepý k houslím. Na podzim sice plánuji kandidovat, na názor se mě ale nikdo neptal a já nechci nikoho ovlivňovat,“ vysvětluje svou mlčenlivost.

Od nově opravené školy, stejně jako z celého Maletína, nejsou elektrárny slyšet, nad téměř liduprázdnou vesnicí jsou však zřetelně vidět jejich pomalu se otáčející lopatky. Na travnatém školním dvoře pobíhají děti, na které dohlíží z lavičky dvojice učitelek. „Nevím, jestli k referendu půjdu, nemám na to názor,“ říká jedna z nich. „Slyšela jsem, že byla beseda a že ta firma, co to obhajuje, moc neuspěla.“

Druhá kantorka už ví, že další elektrárny u obce nechce. „Ať je to někde v horách, ne tady za vesnicí. Vydává to hluk,“ zkouší napodobit hučení lopatek. Pak pokračuje: „Zvířata se toho bojí a lidi z toho nebudou mít žádný užitek.“ S námitkou, že užitek bude mít obecní pokladna, nesouhlasí: „Ale to není užitek pro lidi. Taky nevím, kam půjde ta elektřina. Tady se vyrobí, ale pak půjde úplně jinam. To se mi nelíbí.“ 

O referendu se nemluvilo 

Stejné dilema řeší desítky jiných obcí, například ve třítisícové Břidličné nedaleko Bruntálu. Tam se s plány na stavbu větrných elektráren ohlásily od roku 2023 tři firmy, důvěru dostal ČEZ spolu s místním hutním podnikem, který potřebuje investovat do zelené energetiky a zlevnit si tak emisní povolenky. Za to obě firmy slibují do obecní kasy během dvaceti let zaplatit 130 milionů, které chce Břidličná použít na opravu svého kulturního domu. „Lidi tam chodí na obědy, na vínečko, dělají se tam rodinné akce a občanská shromáždění,“ poznamenává starosta Miroslav Kladníček. Obec tam plánuje i renovovat deset ubytovacích pokojů, na střechu pořídit fotovoltaiku a zateplit fasádu. „Z našeho obecního rozpočtu by to nebylo možné,“ dodává starosta. 

V době podpisu smlouvy to prý vypadalo celkem jednoduše. „Nikdo se kolem elektráren na nic neptal, o nic se nezajímal. Když jsme udělali besedu, tak na ni přišlo deset lidí a o referendu se vůbec nemluvilo,“ popisuje starosta a dodává: „Nedá se říct, že bychom se nechovali transparentně, ale nebyl na to žádný ohlas.“ Až teď se to – jak Kladníček říká – rozvířilo. Jeden místní občan, povoláním učitel, sepsal proti větrníkům petici a požaduje to, co se děje po celé republice – vypsání obecního referenda. 

Kladníček má za sebou dvě funkční období a potřetí už ve svých pětasedmdesáti letech kandidovat na starostu nechce. Když mluví o vyhlídkách Břidličné, popisuje je slovy „fungující obec, nebo skanzen“. „Region se nám vylidňuje a rozvoj obcí je způsob, jak to zpomalit. Elektrárny mi nevadí. Jezdím po republice, a když nějakou uvidím, tak se zastavím a poslouchám. Auta jsou hlučnější,“ shrnuje své zjištění.

Tlak lidí na referendum ale roste a Kladníček se svojí manželkou místostarostkou tedy ustoupili a chystají všeobčanské hlasování na termín komunálních voleb. Vsází přitom na důvěru místních ve firmu na zpracování hliníku, která za projektem elektráren stojí a stále zaměstnává zhruba každého desátého obyvatele Břidličné. Formulaci otázky si chce objednat u nějaké právní kanceláře. „Chceme formulovat otázku tak, aby si lidi uvědomili, že odmítnutí znamená povinnost platit závazky, které už obec učinila,“ říká Kladníček.    

Zda to pomůže, není samozřejmě jisté. Reakce lidí v Břidličné na tuhle modernizační etapu zdejší energetiky je momentálně stejná jako po celém českém venkovu – značně rezervovaná.

„Rozhodně to tady nechceme, ať si to postaví v Praze,“ reaguje před vjezdem do areálu hutí dvojice padesátníků. Na námitku, že to nebude stavět nikdo z Prahy, ale firma, vedle níž stojíme, mávnou opovržlivě rukou: „Ti stejně brzo končí.“ Šedesátník na lavičce opodál, který se představuje jako bývalý elektrikář v hutích, říká, že by mu vrtule elektráren nevadily. „Vlastně by to mohlo být i hezké,“ uvažuje. Dvojice mladíků za chůze prohodí, že o ničem nevědí a že je jim to jedno. Naproti tomu dvojice padesátnic, které si vyšly do cukrárny v centru Břidličné na zmrzlinu, se stavbou jasně nesouhlasí. „Jenom se to točí a je to úplně na nic,“ vysvětluje jedna z nich. Její společnice pak upřesňuje: „V Moravském Berouně to mají. Tam to stojí – samo jak voják v poli. K ničemu to není.“  

Dodatek: K referendu v Maletíně přišlo o víkendu 50,5 procent oprávněných voličů a voliček. Ti hlasovali zhruba z 80 procent proti stavbě dalších elektráren.