Jak se projevuje redefinice znásilnění: víc hlášených činů, rozpaky nad některými tresty

V policejních statistikách za loňský rok figuruje číslo 1086. Tolik lidí nahlásilo, že byli znásilněni. Nezdá se to jako moc, ale kdokoli sleduje debatu o sexuálním násilí, ví, že jde o významný posun. Znásilnění je dlouhodobě jedním z nejméně hlášených trestných činů, a ještě nikdy se na tuzemskou policii neobrátilo tolik lidí jako v roce 2025.

Může jít o jeden z účinků novely trestního zákoníku, který začal platit loni v lednu a který prosadila skupina političek tehdejší koalice i opozice. Hlavním cílem novely bylo zavést nové pojetí znásilnění jako skutku, při němž už není nutné se útočníkovi fyzicky bránit, ale stačí projevit nesouhlas. Na celkové hodnocení je však stále poměrně brzy – kola trestního řízení se otáčejí pomalu a někdy trvá i několik let, než se nová legislativa projeví a usadí.

Mírnější tresty?

Nová pravidla platila loni teprve týden, když se ukázal jeden z jejich dopadů. Vrchní soud v Olomouci v lednu 2025 posuzoval v odvolání případ muže z Hodonínska, který byl nižšími soudy odsouzen k pěti letům nepodmíněně za osahávání genitálií devítileté vnučky, již zároveň donutil sledovat pornografii. Několik dní platná novela trestního zákoníku však jeho čin chápala jinak než předchozí legislativa: zatímco pětiletý trest dostal za znásilnění, nyní byl jeho čin posuzován jako tzv. sexuální útok.

Nová definice znásilnění totiž zahrnuje pouze penetrační pohlavní styk, čemuž chování pachatele podle soudu neodpovídalo. Trest tedy změnil na tři roky podmíněně. Podobné posuny se v následujících měsících udály i u dalších případů: pokud v průběhu soudního jednání začne platit nová legislativa, která člověku stojícímu před soudem může – laicky řečeno – pomoci, projeví se to na navrhovaném trestu. (Opačně to neplatí – pokud by měl podle nové legislativy dostat přísnější trest, tak by to vliv nemělo.)

Zejména pro kritiky novely jde o doklad toho, že nešlo o krok správným směrem. „V loňském roce jsme přijali velmi rychle a za podpory aktivistických tlaků novou skutkovou podstatu trestného činu znásilnění, redefinici znásilnění. A už se u soudu ukazuje, že pachatelé odcházejí s mírnějšími a podmíněnými tresty prostě proto, že ta formulace nebyla dobrá,“ řekla nedávno v Českém rozhlase senátorka Daniela Kovářová, která hlasovala proti přijetí redefinice znásilnění.

Že nová legislativa měla tyto dopady, sledovaly s obavami i spoluautorky novely. „Mrzí mě, že se to takto rychle projevilo právě tímto způsobem,“ říká poslankyně STAN Barbora Urbanová s tím, že cílem změny nemělo být mírnější trestání některých skutků. Trestný čin sexuální útok byl zaveden jako reakce na zmatení, které způsobovala u veřejnosti, ale také u orgánů činných v trestním řízení skutečnost, že mírnější formy násilí, třeba právě osahávání, byly dříve posuzovány jako znásilnění. „Systémově to byl správný krok, protože rozdělením na dva činy se zpřesnilo jejich vnímání,“ říká Urbanová.

Pokud by celkově vzrostl počet podmíněných či obecně mírnějších trestů za sexuální násilí, bylo by to v Česku, kde na tento problém poukazuje i část právnické obce, hodno pozornosti. Jenže nevíme, z jakých dat senátorka Kovářová vycházela – na žádost Respektu o upřesnění nereagovala. 

Souhrnné statistiky o trestech za rok 2025 nicméně nepotvrzují, že by podmíněných trestů přibylo, ani že se činy spadající pod sexuální útok automaticky trestají mírněji. Jak píše v e-mailu ředitel Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Petr Zeman: „Když se podíváme na justiční statistiky, tak v roce 2025 byl podíl nepodmíněných trestů odnětí svobody na všech trestech za znásilnění 57 procent, což je za poslední roky nejvíce.“

Také advokát Daniel Bartoň, který se specializuje na zastupování obětí sexuálního a domácího násilí, má ve své praxi nejeden případ, kdy se uzákoněním novely trestního zákoníku snížil trest, který hrozí člověku, jenž je obžalován z toho, že napadl jeho klientku. „Pokud se podíváme pouze na dolní hranici zákonné trestní sazby, tak skutečně můžeme nabýt dojmu, že se tresty snižují,“ říká Bartoň. „Nicméně ta situace je komplikovanější.“

I v minulosti často soudy u podobných „mírnějších“ činů šly cestou mimořádného snížení trestu a podmíněný trest rovněž udělovaly. Jinak řečeno – podmínkou by mohl zmíněný případ dědečka a vnučky skončit i za předchozí legislativy. A podle názoru bývalé ministryně spravedlnosti Evy Decroix (ODS) naopak udělal Vrchní soud v Olomouci chybu, když na případ nový trestní zákoník uplatnil. „Cílem zákonodárce při tvorbě redefinice znásilnění rozhodně nebylo snižovat tresty osobám odsouzeným za závažnou, sexuálně motivovanou trestnou činnost, ba naopak – více bránit ty nejzranitelnější oběti trestné činnosti,“ řekla Decroix a loni na podzim podala stížnost k Nejvyššímu soudu. (Ten ji zamítl.)

Mimo jiné právě tento rozsudek vede poslankyni Barboru Urbanovou k úvahám nad tím, jak na to reagovat. „Ráda bych se podívala na přitěžující a polehčující okolnosti, protože právě v odůvodnění trestu, kde se okolnosti posuzují, často zaznívá bagatelizace násilí,“ říká. Což platí i u případu dědečka a vnučky. Podle soudkyně Vrchního soudu v Olomouci Magdy Mihulové byl podmíněný trest namístě mimo jiné proto, že „poškozená neutrpěla závažnou zdravotní újmu, byť do budoucna nelze vyloučit komplikaci například při navazování vztahů“. 

Líp než policie

Další posuny se ukázaly během roku. Počet hlášených případů znásilnění v porovnání s rokem 2024 narostl o dva procentní body, což se nezdá jako výrazné. Nicméně je namístě si připomenout několik skutečností. Počty hlášených znásilnění se dlouhá léta držely kolem šesti stovek – a jde o zlomek jejich celkového počtu.

Číslo výrazně vzrostlo až poté, co se téma začalo intenzivněji probírat ve veřejném prostoru – jak v souvislosti s případy známých lidí, jako je bývalý politik Dominik Feri, tak právě v kontextu debaty o redefinici znásilnění. V roce 2022, po odhalení Feriho, bylo hlášeno 880 znásilnění, o rok později už 917 – a v roce 2024, kdy se intenzivně debatovalo o změně trestního zákoníku, počet hlášených znásilnění vůbec poprvé překročil tisícovku. Pokud ke znásilněním přičteme zmiňovaný sexuální útok, který se dříve zahrnoval do první kategorie, dostaneme ještě vyšší číslo – sexuálních útoků totiž bylo loni hlášeno 328. 

„Pokud bychom počty registrovaných skutků u obou trestných činů v roce 2025 sečetli, nárůst by byl už cca 30 procent,“ píše zmíněný ředitel Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Zeman. Zároveň statistikami mohly zamíchat i další změny, které novela přinesla – činy vůči obětem mladším dvanácti let se nově nepovažují za pohlavní zneužití jako v minulosti, ale za znásilnění nebo sexuální útok, což se projevilo také tím, že se počet případů pohlavního zneužití snížil.

Pohyby ve statistikách jsou ovlivněny různými faktory, ale i tak platí, že lidé činy více hlásí. „Zhruba v posledním roce se na mě lidé obracejí víc,“ potvrzuje Daniel Bartoň. „Myslím, že debata o redefinici zafungovala do jisté míry jako osvětová kampaň. Lidé se začali více zabývat otázkou, jestli to, co zažili, není trestné a jestli se s tím dá něco dělat.“

Jejich zážitky přitom mohou být i staršího data – deset či patnáct let. Zároveň jak on, tak další advokáti pozorují, že přibývá zejména mladších lidí, kteří se orientují v tom, jak sexuální násilí reálně vypadá. „Zastupoval jsem klientku v teenagerském věku, která se v právní problematice orientovala lépe než policisté, kteří ji následně vyslýchali, což byl jistý paradox,“ popisuje Bartoň.

Práce policie se však podle znalců tématu zlepšuje, mimo jiné díky školením, která absolvují. Nicméně redefinice znásilnění přinesla i další zásadní změnu. „Očekávali jsme, že zejména s pojmem seznatelná vůle by mohla být potíž,“ říká advokátka Martina Houžvová a naráží na koncept, který označuje projevený nesouhlas se sexem, tedy že se odehrává „proti seznatelné vůli“.

Zatímco dříve muselo jít o fyzický odpor, podle nové definice může jít o gesto, pláč nebo slovní odmítnutí. „Všímáme si, že se policisté více dotazují na to, jestli měl pachatel šanci si všimnout, že už nemá pokračovat, a v jaké fázi se to stalo,“ říká Houžvová. „Což některé klientky nevnímají úplně dobře, protože mají pocit, že je jejich výpověď nějak zpochybňována.“

Podle Houžvové je ale takový postup do značné míry pochopitelným následkem změny: zatímco rány pěstí si lze všimnout i ve tmě, u zakroucení hlavou to tak být nemusí. A na tom, že si dotyčný nesouhlasu nevšiml, pak často staví obhajoba. „Některé argumenty obviněných jsou absurdní – plakala, ale myslel jsem si, že to tak při sexu má,“ říká advokátka.

Trestní zákoník pak nově počítá také s tzv. zamrznutím, tedy že oběť není schopna jakékoli reakce, což může reálně vypadat třeba tak, že se od partnera odvrátí, zůstane nehybně ležet nebo se schoulí. „Pozorujeme, že jsou lidé, kteří mají stále problém pochopit, že takto nevypadá souhlas se sexem, přičemž takové chování jasně spadá do definice seznatelné vůle,“ říká Houžvová. Na straně druhé má v praxi i případy, kdy už i tyto projevy bere policie vážně a zabývá se jimi.