Nikdo nic nepředpověděl

Leckdo se dnes chlubí, že předpověděl současnou světovou finanční krizi. Odpověď je jednoduchá, nepředpověděl ji vůbec nikdo. Pouze někteří jedinci a instituce upozorňovali na některé jednotlivé aspekty počátku celé krize. Leckdo například poukazoval na americkou realitní bublinu. Například britský týdeník The Economist (časopis vlastně představuje významnou globální instituci svého druhu) věštil zhroucení cen amerických nemovitostí asi tak od roku 1996, a to opakovaně, dokonce i na obálkách. Nakonec k tomu došlo o dvanáct let později. Máme britskému časopisu přiznat zásluhu? Asi ne. Spíše to vypadá, že pokud někdo hlásá temné věštby dostatečně dlouho, nakonec na jeho slova dojde.

Najdou se ekonomové, kteří upozorňovali kromě realitní bubliny na příliš uvolněnou americkou měnovou politiku, na úvěrovou bublinu apod. Akademická obec i mezinárodní instituce opakovaně zdůrazňovaly, že finanční dohled ve Spojených státech nefunguje a je příliš rozdroben. A po pádu hedgeového fondu LTCM v roce 2001 leckdo upozorňoval na to, že nefungují (nebo jsou velmi riskantní) „bezrizikové“ počítačové modely. A leckdo si všiml, že ekonomický cyklus není mrtvý a nikoli naopak, jak se mnozí pyšně domnívali.

Nikdo ale neupozornil na to, že krize vznikne v segmentu subprime hypoték a že její podstatnou součástí bude fenomén sekuritizace (proces, během, kterého se z úvěru stává cenný papír). Nikdo nevěděl, jak nebezpečný je virtuální trh s tzv. CDS (druh pojištění úvěru) apod. A už vůbec nikoho nenapadlo, že by krize mohla vyústit v konec investičního bankovnictví, v konec stínového (sekundárního) finančního trhu a úplné zamrznutí úvěrů. To, k čemu došlo, zastihlo vlády a státní instituce úplně nepřipravené. Vlády a centrální banky dnes reagují na krizi „laboratorně“, nemají k dispozici dostatečně promyšlené a už vůbec ne vyzkoušené nástroje, pracují metodou pokusu a omylu.

Pokud se našli jednotlivci, kteří měli leccos nebo něco částečně správně, neplatí to už vůbec pro akademické týmy, akademickou obec a mezinárodní instituce, přestože by dnes leckdo rád tvrdil opak. Současná krize je prostě velkým selháním nejen bankéřů, analytiků a regulátorů, ale také akademické obce a ekonomie jako vědecké disciplíny.

Ekonomové jako Nouriel Roubini (říká se mu Dr. Doom – můžeme to přeložit jako Dr. Zkáza či Dr. Zhouba) konzistentně zachmuřeně věštili, že všechno je a bude špatně. Nyní se zdá, že se to vyplnilo, ale technicky a věcně se Roubiniho věštby s realitou moc přesně nekryjí. Když je zkrátka situace hodně špatná, vypadá to, že pesimisti měli pravdu. Nejde ale o pesimismus a temnotu, ale o přesnost či alespoň její náznak.

Pondělní audit: ODS, Klaus a nová strana

Páteční audit: Mávání motýlích křídel

Čtvrteční audit: Náš záložní balíček

Středeční audit: Ústavní soud a ČNB