Cameron uvedl do pohybu fatální síly

Jako nový předseda Evropské komise toho J. C. Juncker pro britského premiéra Davida Camerona mnoho udělat nemůže, ale může udělat hodně pro eurozónu. Je o tom alespoň přesvědčen komentátor Financial Times Wolfgang Münchau. Eurozóna totiž vysloveně potřebuje více politické centralizace - což je přesně opak toho, co potřebuje a žádá pro EU a Británii Cameron.

Jedním z nejdůležitějších úkolů eurozóny je zvrátit poměrně dramatický propad investic, které se v eurozóně od roku 2007 propadly reálně o 18 procent (gross fixed capital formation). Je to logické, protože poté, co splaskla v roce 2008 úvěrová bublina, firmy musejí více šetřit a místo investic splácejí dluhy. Banky zase omezují úvěrování. A propad veřejných investic je zase logickým důsledkem fiskální přísnosti (austerity).

Co s tím může Evropská komise na centrální úrovni vlastně dělat? Není toho moc. Společný rozpočet tvoří pouhé jedno procento unijního HDP. Evropská investiční banka (EIB) má poměrně málo kapitálu a její projekty vyžadují spolufinancování, což je mnohdy problém.

Komise by snad mohla zkusit vyjmout některé investiční výdaje „z trestných procedur“ nadměrného deficitu, možná lze navýšit kapitál EIB. Komise by také mohla navrhnout vznik společného investičního či stabilizačního dluhopisu a zkusit umožnit Evropské centrální bance, aby si tento dluhopis mohla kupovat. Evropská komise může rovněž iniciovat konferenci o dluhové restrukturalizaci (či odpuštění dluhů) nejpostiženějších zemí.

…

Janan Ganesh v listu Financial Times se domnívá, že představa, že vítězství Junckera přiblížilo odchod Británie z EU, je falešná. Není podle něj jasné, proč by měla být pravděpodobnost britského exitu z EU větší než dříve. Případný britský odchod z EU předpokládá několik věcí, které se však teprve musejí stát:

1. Konzervativci musejí být v příští vládě, což je možné, ale nikoli jisté. Lídr labouristů žádné referendum o EU nesliboval.

2. Vyjednávání nových podmínek setrvání Británie v EU by muselo jít velmi špatně. Očekávání členů britské Konzervativní strany jsou mnohem radikálnější než očekávání obyčejné britské veřejnosti. Voličům postačí návrat některých justičních pravomocí na národní úroveň a třeba zpřísnění přístupu imigrantů k sociálním dávkám. Voliči nebudou Cameronovo jednání s Bruselem podrobovat forenznímu auditu. Spíše budou srovnávat relativně „čitelné členství v EU“ s těžko představitelným a „nejasným nečlenstvím“.

3. Propagátoři odchodu zvítězí jedině tehdy, když jasně narýsují, co „být venku“ vlastně znamená. Jestli to znamená úplný odchod z EU, švýcarský scénář, nebo ještě něco úplně jiného, jestli bude možné zůstat součástí společného trhu apod.

Až se prach zvířený Junckerem usadí, bude prý nakonec jasné, že to není on, kdo drží otěže EU v rukou. Nejdůležitější věci se totiž budou i nadále rozhodovat na mezivládní úrovni a zde nakonec bude mít Británie své spojence, kteří nejen že budou chtít „reformovat“ (v britské hantýrce reformovat rovná se rozvolňovat či zmenšovat) Unii, ale také budou chápat, že Británie musí být za svoji prohru s Junckerem přece jen nějak politicky odškodněna.

…

David Cameron oznámil, že bude-li vybrán Juncker, odejde Británie z EU. Na základě toho kalkuluje Hugo Dixon na Reuters, že šance britského exitu z EU (brexitu) jsou okolo 20 procent. Je tu totiž padesátiprocentní šance, že konzervativci vyhrají volby, a čtyřicetiprocentní šance, že lidé budou hlasovat pro odchod v referendu, které Cameron slíbil (vyhraje-li volby) na rok 2017.

Podle Dixona bude leckdo „na kontinentu“ vytrubovat, že s Británií to stejně bylo vždycky složité a že bez Spojeného království půjde řídit Unii snadněji. Autor však vyjmenovává pět důvodů, proč je pro zbytek Evropské unie setrvání Británie uvnitř EU dobré:

1. Britská přímočarost a schopnost včas nazývat věci pravými jmény, například měnovou unii

2. Agenda svobodného trhu, která se týká jak trhu EU, tak schopnosti EU vyjednávat s dalšími bloky. Bez Británie bude EU protekcionistická

3. Britská ekonomika tvoří 15 procent unijního HDP. Je to třetí největší ekonomika po Německu a Francii. Za takových třicet let to může být největší ekonomika v EU, protože britská populace roste a německá se zmenšuje

4. Rozvrat vnitřní dynamiky EU. Více zemí se bude více bát přílišného německého vlivu. A Němci se budou obávat, že se proti nim jižní státy snadno spolčí

5. Bezpečnostní situace: bez Británie bude EU slabší a zranitelnější

…

Podle Leonida Bershidskyho na Bloombergu mělo trvání Merkelové na Junckerovi punc fatality a nevyhnutelnosti: Evropský parlament prostě uvedl do pohybu síly, které nešly zastavit, i kdyby si to Merkelová bývala přála. Podobně je to však i s odchodem Británie z EU. Také zde uvedl Cameron do pohybu fatální síly, které mají svoji vlastní setrvačnost.

Podpora koalice konzervativců a liberálních demokratů roste, podpora odchodu Británie z EU v průzkumech také roste a podpora Cameronova protijunckerovského postoje v průzkumech je rovněž oceňována pozitivně. Pokud chce Cameron zůstat v EU, měl by si vlastně přát vítězství labouristů, kteří mají lepší šanci vyjednat s partnery v EU i s britskými voliči nějaký kompromis.