GM si nechá Opel aneb který stát dal víc

Americká firma General Motors v noci překvapivě oznámila, že si nakonec ponechá svou evropskou automobilku Opel. To lze chápat především jako facku německé vládě (tedy hlavně té minulé), která investovala obrovské množství politického kapitálu do aranžmá prodeje Opelu kanadsko-ruskému (Magna, Sberbank) konsorciu.

Angela Merkelová se snažila uzavřít smlouvu s Magnou a ochránit německé pracovní příležitosti s podobnou vervou jako se Václav Klaus snažil odmítnout Lisabonskou smlouvu. Kancléřka má teď alespoň štěstí, že je po volbách.

Srovnání s Klausem se hodí ještě z jednoho důvodu. Evropa totiž v poslední době sledovala s napětím především dvě věci. Povede se nakonec ratifikace Lisabonské smlouvy (možnost se konečně soustředit na podstatné a praktické věci)? A schválí Evropská komise obchod s Magnou (osud společného trhu), který zjevně vypadal tak, že dotace a záruky německé vlády se soustředily především na ochranu německých pracovních příležitostí na úkor pracovních míst v jiných zemích, tedy v Británii, Belgii apod.?

Jaké důvody stojí v pozadí rozhodnutí Američanů?

1. I když se kancléřka Merkelová zlobí a požaduje od GM vrácení státní půjčky, je možné, že nakonec promarní méně politického kapitálu než kdyby nejpozději za pár týdnů Evropská komise rozhodla, že prodej Magně (a nejrůznější státní pomoci a půjčky) není v souladu s fungováním jednotného trhu. Je totiž možné, že Američané měli signály, že Evropská komise prodej Opelu Magně neschválí. V takovém případě si pak vypočítali, že odstoupit od smlouvy je pro ně výhodnější co nejdřív.

2. Podstatným důvodem jsou ale nečekaně dobré výsledky americké ekonomiky ve 3.čtvrtletí, včetně zlepšující se poptávky po automobilech.

3. GM prohlásil, že důležitým faktorem rozhodnutí byla finanční situace mateřské firmy, která se významně zlepšila a nepotřebuje tedy už Opel prodávat.

Jenže finanční situace firmy General Motors se významně zlepšila proto, že před časem obdržela masivní pomoc od americké vlády. Takže jak si všimli například na serveru eurointelligence.com, de facto jeden státní korporativismus vytlačuje druhý státní korporativismus. Američané vyhráli proto, že jsou větší, mají více peněz a jejich záchranný plán pro ekonomiku je celkově masivnější.

4. Ve hře mohou být i americké státní zájmy. Nezapomínejme, že automobilka GM je dnes do značné míry ovládána americkou vládou a třeba Američané nemají zájem na tom, aby se jejich technologie dostaly do Ruska.

Ještě dodejme, že příběh státních dotací a garancí pochopitelně vůbec nekončí. GM bude podle všeho požadovat od evropských vlád státní garance a pomoc stejně vehementně jako je žádala Magna, jinak bude firma propouštět a zavírat provozy. A zavírat provozy (a propouštět) nejde ve všech zainteresovaných zemích stejně spravedlivě či proporčně. Takže to bude znovu velký politický boj a principy společného trhu mohou možná dostat stejný výprask jako by bylo schválení „dealu“ s Magnou a Rusy.