A přece se točí

Pěknou letní ekonomickou úvahu napsal pro Reuters Anatole Kaletsky, jinak též ředitel Sorosova Institutu pro nové ekonomické myšlení. Kdo by se tomu chtěl vysmát, řekne, že pan Kaletsky byl na dovolené v Itálii, zasnil se a zjistil, že je na světě hezky.

Autor sedí pod věží v Pise, o které se říká, že z ní Galileo Galilei házel dělové koule na zem, aby zkoumal zemskou přitažlivost, a vzpomněl si tak na jeho slavný předsmrtný výrok: „Eppur si muove!“ – A přece se točí!

Totéž lze podle Kaletského říci o světové i evropské ekonomice po roce 2008. Po celých pět let věštila média i finanční trhy apokalypsy a temné scénáře. Ekonomové vysvětlovali, proč život už nebude nikdy stejný, proč bankrot zasáhne velké země, jako je Itálie, Francie či Británie, a proč se nevyhne ani USA, Japonsku, a dokonce Číně. A proč předkrizové dekády prosperity vystřídá biblický den zúčtování.

A stejně se světová ekonomika točí, i když trumpety posledního soudu vytrubovaly. Od roku 2009 se ekonomické podmínky ve většině států světa postupně zlepšují, nezaměstnanost klesá v USA, Británii a Asii, korporátní zisky i akciové trhy většinou rostou. 

Rozdíl mezi predikcemi a realitou je nejhmatatelnější ve Španělsku a Itálii. Žádné kolapsy demokracie, žádné vážně míněné revolty, a to v zemích s historií strašlivého politického násilí. Souvisí to s nárůstem prosperity v předkrizových dekádách. Strádání se nedá srovnat s minulými krizemi. Čas je také velký léčitel a z evropské krize se nakonec stala vyřešená krize. Dokonce i italské ekonomické statistiky se stabilizují či mírně vylepšují.

Přes všechny neřešené problémy se světová ekonomika točí, protože vyspělý svět si vytvořil obrovskou kapacitu vyhnout se problémům nebo je vysedět - spíše než je „správně“ řešit. Tato kapacita je často podceňována ideology a takzvanými experty, kteří požadují jasné odpovědi a tvrdé, razantní akce spíše než „plácání se skrze bahýnko“ (muddling through).

Historie přitom ukazuje, že ono pronikání bahýnkem je vlastně úspěšné řešení a ke kolapsu nedojde. Ideologové dnes už nestraší kolapsem, ale bez radikálních reforem prý dojde k dekádám dlouhodobého zaostávání a stagnace. Ovšem co to přesně znamená? Autorovi prý kdysi řekl Giulio Tremonti, bývalý italský ministr financí: „Na G7 mi vždy říkali, že Itálie zaostává. To se však tvrdí už dva tisíce let, od smrti Julia Caesara.“

Kaletsky dodává: Mezitím ta země vymyslela katolickou církev, postavila nejkrásnější města na světě, rozvinula moderní vědecké metody, hudbu i malbu, vynalezla bankovnictví a podvojné účetnictví - a krom toho samozřejmě cappuccino a pizzu.