To si měl Mezinárodní olympijský výbor rozmyslet

Budete sledovat olympiádu v Soči, i když má sloužit také k propagaci putinovského režimu a chce ukázat světu mocné Rusko? Ovlivní váš divácký postoj výtky, že v Rusku nejsou dodržována lidská práva a výstavba sportovišť byla poznamenána velkou korupcí i špatnými podmínkami pro zahraniční dělníky?

Libor Dvořák, rusista: Budu olympiádu sledovat jako obvykle - tedy to, co mě zajímá. Smutné politikum, jež se nad ní od počátku vznáší, tedy Putinovo zběsilé chtění prosadit své „Russia first“, by nás nemělo mást. A pevně doufám, že Pánbu napraví, co jeden člověk s minulostí tajně policejního sovětského podplukovníka podcenil. Tedy že v subtropickém Soči a jeho okolí bude alespoň relativně zima a že v tomto původně lázeňském městě, ležícím v historicky neklidném kavkazském regionu, nakonec nedojde k žádné násilnické tragédii.

Luděk Mádl, sportovní redaktor Aktuálně.cz: Irituje-li vás výrobce obuvi, máte možnost jeho boty ignorovat a nakoupit u konkurence. Chcete-li se u televize rozvášnit při sledování toho, jestli Jaromír Jágr či Martina Sáblíková získají olympijské zlato, alternativu za hry v ruském Soči jaksi po ruce nemáte. Takže bych se na olympijské sportování samozřejmě díval, i kdybych profesně nemusel. Možný protest ve formě ignorování přenosů ze ZOH po mém soudu nemá šanci na nějakou plošnost, tím pádem i efektivitu. Pokud se západnímu světu nelíbí ruský model utlačování gayů či otrokářské podmínky pro zahraniční dělníky v Kataru, musí po diplomatické linii zatlačit na MOV či FIFA, aby do kontroverzních zemí velké sportovní akce neumisťovaly. Když už je ale mléko rozlité, je nesmysl, aby si to nakonec slízli sami sportovci.

Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády: Budu ji sledovat pouze v televizi. Rozhodně do Soči nepojedu jako představitel této vlády - a už to podle mně o něčem svědčí. Sami sportovci ale nemohou za to, co se v Rusku děje.

Roman Joch, ředitel Občanského institutu: Sportovní dění na olympiádě v Soči budu sledovat přiměřeně. Pokud jde o výtky, že v Rusku jsou porušována lidská práva a výstavba sportovišť byla poznamenána korupcí, na ty bych odpověděl jednoznačně: pozdě plakat nad rozlitým mlékem! To si měl Mezinárodní olympijský výbor rozmyslet dřív a pořádání olympijských her problematickým zemím nepřidělovat. Horšími případy než Soči v minulosti byly Berlín 1936, Moskva 1980 a Peking 2008. To byla skandální rozhodnutí. Ale nyní, když už olympijské hry Soči přiděleny byly, jde o to, aby byly sportovním svátkem. Politické bojkoty mají být dělány jen tehdy, když pořadatelská země rozpoutá agresi – to byl případ sovětské invaze do Afghánistánu 1979 a olympijských her v Moskvě 1980. Jinými slovy, MOV nemá přidělovat hry problematickým zemím; když už je ale přidělí, škoda byla spáchána a jde o to, aby hry proběhly důstojně.

Martin M. Šimečka, Respekt: Ať už dopadne olympiáda v Soči jakkoli, vejde do dějin jako symbol staronové ruské ideologie, která je typická agresivitou vůči jiným národům i vlastním menšinám. Nemám iluze o sportovcích a jejich schopnosti vnímat širší souvislosti, proto jim nevyčítám, že svojí účastí na olympiádě slouží Putinovi; nejsem si vůbec jist, jestli bych na jejich místě konal jinak. A nebudu vyčítat ani sobě, když se podívám na nějaký hokejový zápas nebo sjezdové lyžování. To však nijak nezmenšuje mé hluboké znechucení z obludnosti celé akce.

Michaela Jorgensen, majitelka řeznictví: Budu ji sledovat asi jen okrajově. Chybí mi tam olympijský duch. Olympijské hry podporují mír a přátelství mezi národy. Oslavují sport, fair play, solidaritu a rovnoprávnost. Paralympiáda k tomu ještě přidává oslavu lidské houževnatosti a ducha vítězství nad postižením. Bohužel nechápu, proč se podobné oslavy konají v zemi, kde panuje homofobie, xenofobie a porušování lidských práv je programem vlády. Výběr místa si protiřečí se samou ideu olympiády. Jaký výbor může podobné místo vybrat? Ti, kdo o tom rozhodují, by si měli uvědomit, co vše sportovci dělají proto, aby se olympiády mohli účastnit, kolik námahy a odříkání je to stojí - a nedělat si z nich srandu. Ať v Soči vyhraje sport a solidarita a hlavně ať se všichni vrátí domů celí a zdraví!

Adam Gebrian, teoretik a propagátor architektury: Jako řada jiných lidí jsem dosti nedůsledný, a tato moje vlastnost se projeví i v případě sledování OH. Výše popsané se mi nelíbí - osobně si myslím, že by Olympijský výbor měl v budoucnu např. upřednostnit kandidaturu měst, kde je většina sportovní infrastruktury již vybudována. Vlastně by to měla být nutná podmínka kandidatury se zúčastnit. Nicméně dívat se budu. Je to chyba, protože kdyby hry v Soči měly rekordně nízkou sledovanost, tak pod tlakem sponzorů by další města byla vybírána mnohem zodpovědněji. Ale moje žena slibuje, že neuvidí ani minutu.

Jiří Cienciala, bývalý ministr průmyslu a obchodu: Sport a politika se nedá oddělit, jsou to činnosti, které se doplňují. Jejich společné téma je například etika. Pokud jde o problémy Ruska, já je v souvislosti s olympiádou opravdu neřeším. V každé zemi je něco, podívejte se třeba k nám. Česko má například pověst jedné z nejzkorumpovanějších zemí v Evropě, že? Takže teď jsem v Soči, líbí se mi tady a jsem nadšený, že se tady mohou prezentovat kromě sportovců i úspěšné české firmy.

Dominik Zezula, post-hudba:

Že olympiáda stála 50 miliard dolarů, je nejmenší problém – korupce je u podobných akcí v podstatě normou. Ale znepokojuje mě, jak se Putinovo „nové velké Rusko“ cítí pevné v kramflecích. Starosta Soči odmítnul kontroverze ohledně homosexuálů tím, že v jeho městě žádní neexistují. To je natolik alarmující, že to není možné přejít mávnutím rukou. Co se sportovců týče, pokud někdo odmítne na podobné akci participovat, zaslouží sihlubokou úctu; pokud se však rozhodne nepromeškat potenciální vrchol kariéry kvůli sedm let starému byrokratickému rozhodnutí, asi nikdo nemá právo ho za to odsuzovat. Na diplomatickém poli je to však něco jiného a jsem rád, že představitelé světových mocností dali najevo znepokojení; představa, že by došlo ke kompletnímu bojkotu jako za studené války, je přece jen příliš naivní. Na olympiádu se dívat nebudu; ve sportu držím palce nigerijskému fotbalovému týmu a ten jsem v programu nenašel. Na dálku však přeji dánským reprezentantům v curlingu, ať tam se všemi zametou.

Vladimír Špidla, šéfporadce premiéra: Moje fanouškovství to nijak neovlivní. Olympiáda je o sportu a ten mě zajímá. Mám ho rád ve všech podobách, zimní sporty zvlášť. Budu se dívat na všechno snad kromě curlingu. Žádné dilema, spojené s touto olympiádou, nemám. Organizuje ji olympijský výbor a ten jistě bral v úvahu všechno možné. Věci, které zmiňujete, jsou s olympiádou propojené, ale pro mě to na věci nic nemění. 

Jindřich Šídlo, Hospodářské noviny: Dívat se budu, hlavně tedy na hokej, i když samozřejmě vím, co všechno se kolem olympiády odehrává. Koneckonců o tom psaly mnohokrát i noviny, ve kterých pracuju. Ale nemyslím si, že by za to odpovídali čeští hokejisté, kterým budu fandit a na něž nechci klást větší nároky než na svou politickou reprezentaci. Kam se mi naopak vůbec nechce, je olympijský cirkus na Letné, i když jsme na něj dostali od své radnice v Praze 7 vstupenky zdarma. Považuji to za megalomanské vyhazování veřejných peněz.

Marcel Chládek, ministr školství: Výkony našich sportovců budu samozřejmě v rámci svých časových možností sledovat a přeji jim mnoho zdaru ve všech kláních. Osobní podporu českých sportovců v Soči cítím jako povinnost ministra, který má sport v gesci. Na olympiádu jedu na základě pozvání oficiálního protokolu Mezinárodního olympijského výboru jen na dobu nezbytně nutnou,  prioritou je pro mne agenda ministra školství.

Hana Kulhánková, ředitelka lidsko-právního festivalu Jeden svět: Na olympiádu se koukat nebudu, ale ani ne tak kvůli kritice, která se v souvislosti s potlačováním lidských práv a politickou situací v Rusku ozývá. Spíš proto, že mě prostě koukání na sport v televizi nebaví – a nemám ani televizi. Momentálně mě každopádně spíš zajímají postřehy lidí a novinářů, kteří v Soči navštěvují. Jedním takovým svědectvím je i film Putinovy hry, který chystáme pro Jeden svět – je to hodně komplexní kritický dokument, který vysvětluje, proč vyhrálo jako místo konání právě Soči a jaké zájmy na tom měl prezident Putin.

Petr Koukal, badmintonista: Jako nadšený sportovec, sportovní divák i jako šéf komise sportovců Českého olympijského výboru se dívat budu, na čtyři dny se na olympiádu i vypravím. Chci podpořit naše sportovce – půjdu se podívat na skoky na lyžích, na biatlon, na rychlobruslení a hokej. A taky se jako účastník letních her těším na to, jaké budou zimní hry; mají prý trochu jinou atmosféru. Politický a společenský rozměr olympiády se hodně propírá, ale já souhlasím s postojem českého i mezinárodního olympijského výboru, který říká, že jsme apolitická organizace. Vnímám a chci vidět hlavně sportovce. Je mi líto, že se některé věci dějí - ale my jako sportovci neovlivníme, kde se hry konají, ani kdo a za jakých podmínek tam postavil stadiony.