Žluté nebezpečí

Nejde tu přitom vůbec o to, aby šéf brněnské Student Agency dosáhl svého vysněného cíle provozovat na pětině českých kolejí rychlíky ve žlutých barvách své firmy. (Jezdit chce na patnácti dálkových železničních linkách; např. z Prahy do Českých Budějovic či z Liberce do Ústí nad Labem). Daleko důležitější je, že Jančurova ambice konkurovat Českým drahám staví český stát před výzvu, které se měl chopit už dávno – totiž vypsat na provozovatele dálkových vlaků výběrové řízení.

Nic takového ministerstvu dopravy zákon sice nenařizuje a také až dosud ministři automaticky zakázky na provoz dálkových vlaků Českým drahám předávali. Šlo to snadno, protože až dosud se nikdo další se zájmem provozovat rychlíky hlasitě neozval. Pokud by teď ale chtěli ministerští úředníci dál postupovat v zavedené praxi, vystaví se nepříjemným otázkám, proč se nepokusili ve výběrovém řízení porovnat nabídky a vybrat tu lepší.

A pokud výběrové řízení vypíšou, přihlásí se do něj vedle brněnského podnikatele i velcí evropští dopravci Arriva a Veolia Transport. Šance, že velká konkurence přinese na dráze i zlepšení služeb, se tím radikálně zvětšuje.

Na Radimovi Jančurovi je přitom sympatické, že se ve snaze konkurovat daleko bohatším a mocnějším Českým drahám nebojí jít do otevřených konfliktů. Mohlo by se zdát, že už to dělá jenom z chuti provokovat, protože až dosud žádný souboj s Českými drahami nepřinesl výsledek.

Na trase Praha – Ostrava nejezdí luxusní žluté vlaky, jak Jančura ohlašoval už před léty, a podnikatel předčasně vycouval i z výběrového řízení na provoz regionálních tratí na Liberecku, o který společně s drahami usiloval. Zároveň je ale třeba dodat, že se přitom nehraje podle férových pravidel.

České dráhy se na rozdíl od soukromých dopravců pořád můžou spoléhat na tučnou podporu od státu. Ať už se jedná o oficiální lepení děr v rozpočtu (letos to mají být tři miliardy) nebo třeba o méně průhledné dary. (Třeba loni stát koupil od drah několik budov za dvanáct miliard korun, ačkoliv jejich účetní hodnota byla pouhých osm set tisíc.) Proti tak mocnému soupeři s přímými kontakty na státní úřady a ministry se těžko bojuje.

Šéf Student Agency si takové nevyrovnané souboje už vyzkoušel v malém při rozjezdu svých dálkových autobusů. Třeba s libereckým ČSAD vedl tuhý boj o to, kdo bude provozovat lukrativní autobusovou linku Praha – Liberec. ČSAD na ni mělo dosud monopol a nechtělo se o něj nechat připravit. Při sporech – jednalo se hlavně o to, jestli budou moci žluté autobusy zajíždět na jediné liberecké autobusové nádraží – musela zasahovat policie, oba konkurenti vedli cenovou válku a vzduchem létaly žaloby.

Nakonec Jančura zvítězil, což vůbec nebylo ke škodě věci. Výrazně zpříjemnil cestování autobusem a inspiroval i jiné dopravce. Teď mu v Liberci začíná třeba konkurovat provozovatel městských autobusů, který na pražské lince nabízí ve svých vozech vedle dnes obvyklé kávy, novin a možnosti rezervovat jízdenky po internetu i služby pro vozíčkáře.

Souboj s Českými drahami, jejichž ředitel bere měsíčně víc než ministři a má mocné přátele v politice i byznysu, bude neskonale komplikovanější. Každopádně ho bude poučné sledovat. Ukáže, co má v Česku větší sílu. Jestli dravý podnikavý jednotlivec, nebo opevněný polostátní monopol.