Vize pro Vizi ODS

Formulace „nemůže být lhostejná“ je sice hodně obecná, z logiky věci ji ale čtěme tak, že vůči vyjmenovaným zemím chce ODS vést politiku, která by zohlednila porušování lidských práv tamními autoritativními režimy. Není to sice novinka ani překvapení pro pravicovou stranu, jejímiž členy jsou bývalí disidenti, je ale dobře, že se to opět černou na bílé připomíná. A pokud ODS udělá z podpory lidských práv skutečně jeden z pevných pilířů své zahraniční politiky, je to i chytré.

Strana tu totiž má na čem stavět: v širším kontextu může těžit z kreditu, který v této oblasti pro Česko vydobyl exprezident Václav Havel a – byť s mírnými výkyvy – i dosavadní české vlády, v užším kontextu se pak ODS může opřít o vlastní straníky. Bývalý mluvčí Charty 77 Alexandr Vondra je nejviditelnějším příkladem, ale není sám. Senátor a starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa se sice v poslední době veřejně profiloval hlavně jako jeden z odpůrců Lisabonské smlouvy, je to ale i člověk, který dlouhodobě pomáhá běloruské opozici a má za sebou několik riskantních cest do Minsku, kdy tam vezl počítače, knihy a další věci, které se Lukašenkovým oponentům hodí. Členů Vondrova a Jirsova typu nemá ODS přehršel, ale jsou tam. Pokud je strana „namnoží“ a naplní tak větu o nelhostejnosti lidských práv konkrétním obsahem, bude to jen dobře. Pro onen kredit Česka, a pro samu ODS, která by se konečně měla přestat vyčerpávat tápáním, jakou zahraniční politiku má dělat pravicová strana v menší postkomunistické zemi ve střední Evropě, když zjevné téma tu leží.

Respekt před víkendem mluvil s čínskou disidentkou a novinářkou Kao Jü, která strávila pět a půl roku ve vězení za „vyzrazení státního tajemství“ – napsala, že Peking nebude pořadatelem olympiády v roce 2000, což byla pravda – a protože je řeč o lidských právech, tady jsou její postřehy a komentáře k současné situaci v Číně, o které stojí za to se podělit.

-- Kao Jü je mimojiné jednou z hlavních tváří Charty 2008, petice čínské opozice inspirované českou Chartou 77, jíž už podepsalo deset tisíc lidí, a podle ní začíná přibývat signatářů mimo okruh pekingských intelektuálů. „Dostali jsme se už do jednotlivých provincií k obyčejným lidem,“ tvrdí.

-- Velký podíl má na tom internet. Kao Jü popisovala, že v Číně rostou jako houby po dešti „amatérští novináři.“ „Vlastně jde o každého člověka, který má svoji webovou stránku nebo blog a zveřejňuje tam případy porušení lidských práv čínskými úřady. Síť těchto amatérských novinářů je dnes už v každé provincii a je to velmi živá komunita. Režimní hackeři se na tyto stránky zaměřují a napadají je, ale nové vznikají velmi rychle,“ vysvětlovala Kao Jü.

-- V poslední době se k této webové skupině začaly údajně přidávat i oficiální celebrity. Kao Jü zmínila architekta Aj Wej-weje, autora stadionu „Ptačí hnízdo“ na olympiádě, který podle ní vydatně pomáhá s financováním stránek o lidských právech a nyní i točí „zakázaná“ videa. „Například jel do provincie Sečuan po nedávném silném zemětřesení, aby zjistil, jak to bylo s pomocí vlády v postižených vesnicích.“ Sama Kao Jü také stále píše, ale pod pseudonymem a převážně do hongkongských novin, které režim nemá tak pevně pod kontrolou a které jsou zároveň „velmi čtené – lidé si je mezi sebou půjčují, když se k nim dostanou.“

-- Přišla řeč i na nedávnou návštěvu Baracka Obamy v Číně a Kao Jü měla pro amerického prezidenta mírnější slova, než jaká zazněla ve většině západních médií. „Barack Obama nové situaci v Číně moc nerozumí. Současní čínští komunisté se tváří, jako by lidská práva vůbec neexistovala. Proto je i pro prezidenta velmoci, do které chce Čína vyvážet, těžké se k tomuto tématu vůbec dostat. Bývalé vedení bylo jiné: potichu přiznalo, že tu jsou disidenti, a proto s ním Amerika mohla hrát takovou přetahovanou – my vám zvýšíme obchodní kvóty, vy za to propustíme těchto pět disidentů. Obama potřebuje ještě trochu času, aby pochopil, že má co dělat s lidmi Maova typu, vůči kterým musí zvolit jinou strategii.“