0:00
0:00
Analýza23. 12. 20092 minuty

… a mír se rozhostil nad Zemí-nezemí

Píše se 23. prosinec 2009. Je poslední den před připomínkou narození Ježíše Krista, svátek má Vlasta/Vlasta a venku prší. A Česko, to, v němž jsme donedávna žili, už třiadvacátým dnem neexistuje.

Kouzlo české krajiny
Autor: Milan Jaroš

Nevzpomínáte si? Prezident Václav Klaus po podpisu Lisabonské smlouvy na začátku listopadu prohlásil, že jejím vstupem v platnost Česká republika „přestane být suverénním státem.“ Dokument začal platit 1. prosince. Jsme tedy už třiadvacet dní bez suverenity, jsme už třiadvacátým dnem Země-nezemě.

Všimli jste si nějaké změny? Redakční kolega J. hned 1. prosince řekl, že je mu od rána tak nějak šoufl a připsal to právě Lisabonu, jiné příznaky ztráty suverenity však zatím nejsou známy. Češi se za tu dobu stačili suverénně zúčastnit několika ministerských rad v Bruselu, suverénně odjeli do Kodaně na světový klimatický summit, suverénně hned 2. prosince Václav Klaus radil v ekonomických věcech řeckému prezidentovi, aniž by měl pocit, že je mu od nynějška vlastně podřízený.

↓ INZERCE

Stejně suverénně zvětšila koalice sociálních demokratů, komunistů a lidovců ve Sněmovně díru ve státní kase na rok 2010 a přidala tak k zadlužení příštích generací několik dalších miliard. Suverénně Nejvyšší soud zrušil/vrátil na začátek sedmiletý trest jednomu z kapitánů divokého českého kapitalismu Radovanu Krejčířovi za vydírání podnikatele, čímž významně oddálil možnost jeho vydání z Jihoafrické do České republiky. A suverénně si bylo možné přečíst průzkum, že na českých silnicích se kvůli alkoholu za volantem umírá stále častěji. Zkrátka, nestalo se nic, co by obyvatelé zdejší kotliny před prvním prosincem neznali a ničemu z českých kratochvil také nebylo „Bruselem“ bráněno.

Klid je ostatně i v Sudetech. Český prezident si vymohl výjimku z Lisabonské smlouvy, aby zabránil jím obávaným žalobám za odcizení majetku odsunutých sudetských Němců. Klausova výjimka však ještě neplatí, na rozdíl od Lisabonu. A realita? Nic. Nikde žádný atak na chalupy v českém pohraničí. Opět se ukázalo, jak iracionální je apriorní očekávání katastrofy, někdy označované za projev typicky české skepse, a jak manipulovatelný je člověk, když se před ním šermuje nejistotou.

Přitom nad Českem se už rozhostil vánoční klid a suverénnímu přejídání, pití a lenošení nic nebrání. Tak jako v před-lisabonské fázi, a tak jako tomu bude i v té post-lisabonské. Jen si to neškodí občas připomenout.

Mějte hezké svátky a užívejte klidu!


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].