Zčernalé stromy a žlutavý dým. Obrázek ze spáleného Řecka

Když jedete po řeckém ostrově Euboia z východu na západ, prvních padesát kilometrů se nic neděje. Pak zničehonic vjedete do úplně jiného světa. Všude na zemi je popel a skupina zelených stromů je jenom občasnou výjimkou. Většinou jsou stromy zčernalé a holé, bez listí a jehlic. Z šedivého koberce na zemi se kouří a sem tam z něho vyšlehne malý plamínek. Vzduch je plný žlutavého dýmu, který po chvíli začne pálit v krku a očích. První desítky minut to návštěvníka šokuje. Po dvou hodinách si na šedou zkázu kolem snadno zvykne.

Na Euboi, druhém největším řeckém ostrově, už několik dní zuří velké požáry, jedné z největších, jaké lidé tady pamatují. Slovo pamatují je zjevně důležité. Uprostřed spálenišť stojí lidské domy jakoby netknuté, žluté a bílé omítky nejsou ani začouzené kouřem. U jedné z hlavních cest kolem ostrova stojí před plotem shořelý starý ford - majitelé ho nechali ohni napospas, nevešel se do metr nebo dva širokého pásu, který je prázdný a odděluje dům od okolí. Lidé tu vědí, jak své domy ochránit, a tak jsou škody po ohromných požárech – zatím – relativně malé. Zemřeli dva lidé, shořela zhruba stovka domů. Tisíce lidí pro jistotu opustily své vesnice, ale hasičům se podařilo většinu z nich před ohněm uchránit.

V úterý odpoledne plameny sahají ke kraji vesnice Avgaria. Je to malá ves, vlastně pár domů vysoko v kopcích nad mořem. Po poledni se zvedl vítr a požáry v okolí se rozhořely větší silou, pro mořskou vodu si k pobřeží každé tři minuty doletí jeden z vrtulníků, který pak s mnohahektolitrovým nákladem obratem letí zpátky nad doutnající a hořící kopce. Dusivý kouř z kopců rychle klesá k moři, letoviska na pobřeží jsou do něho brzy zahalená, úřady místním důrazně doporučují opustit oblast a vydat se do města dál na západ.

Lidé v Avgarii jsou ale vcelku klidní. Pomáhají řeckým hasičům i hostům, kteří v uplynulých dnech přijeli pomáhat – v tomhle případě je to slovenská jednotka. Vesnicí se vine jenom úzká cesta a za posledními domy už oheň čile přeskakuje z jedné strany na druhou, nebo se vyklube nečekaně ze žhavého popela. V jednu chvíli to pod čtyřmi borovicemi jen syčí, za pár vteřin se vedle cesty zvedne desetimetrový ohňový sloup. To jsou slyšet výkřiky, spěch a nervozita. Ale každý takovýhle ohnivý výpad se daří rychle zatlačit a zadusit, hasiči jsou profesionálové, kteří si místními umí nechat pomoct, Avgaria je v bezpečí a nálada jejích obyvatel, kteří mohou přiložit ruku k dílu, je vlastně povznesená.

To je ale jen místní a chvilková euforie. Spálené jsou tisíce hektarů zemědělské půdy, ovocné i olivové háje. Nehoří jen na Euboi, ale i na Peloponésu (kde působí čeští hasiči, za kterými dnes Respekt jede) a dalších místech Řecka. Je to další rána pro turistické léto v zemi, která doufala v pocovidovou úlevu. Stovky lidí nemají kde bydlet.

Nakonec i v Avgarii, kterou se podle všeho povede zachránit, má nadšení své meze. „Až to uhasí, budeme tu sedět uprostřed spouště,“ říká lámanou angličtinou padesátnice Sousanna Filo. „Už týden se dusíme a dusit se budeme dál, dokud to bude doutnat. Je skvělé, že nepřijdeme o majetek, ale stejně je to úplná hrůza.“