Vláda nabídla pomoc afghánským spolupracovníkům. Na poslední chvíli a s mnoha otazníky

Česká politická se zachovala scéna skoro příkladně. V pátek vláda schválila program pomoci Afgháncům, kteří v minulých dvaceti letech pomáhali českým vojákům na jejich misi v zemi pod Hindúkušem. Den předtím podpořil program pomoci i prezident Miloš Zeman. Ze strany protiimigračních stran se neozval vážný hlas protestu. S velkou pravděpodobností k tomu pomohla i média včetně tohoto listu, která v posledních dnech zveřejňovala obavy pro české vojáky nezbytných afghánských spolupracovníků. Nám i našim našim rodinným příslušníkům hrozí smrt z rukou Tálibánu, který nás považuje za zrádce o „otroky nevěrců“, varovali.

Tohle příkladné chování přišlo na poslední chvíli. Do konce srpna opustí Afghánistán všichni spojenečtí vojáci a hrozí, že podstatnou část území ovládne opět Tálibán, který má především na venkově mnoho příznivců. Bude tedy ještě čas přesunout do Česka afghánské spolupracovníky, kteří o to budou mít zájem, a na útěk do jiné země budou mít čas i ti, kteří přijmou od Česka finanční pomoc na přemístění „po vlastní ose“ - k rodinám, které už uprchly do zahraničí.

Tady ovšem spokojenost s přístupem politiků končí a nahrazují ji pochyby kvůli nezodpovězeným otázkám. Vládní program pomoci Afgháncům je tajný a vlastně netušíme, koho konkrétně se bude operace týkat. Jisté je, že pouze těch person, které podepsaly s českou armádou „pracovní“ smlouvu. Tajné už je, kolika lidí se program týká. Zda se do něj dostanou i ti, kterým už smlouva skončila. Nebo tlumočníci, kteří byli zařazeni do podobného programu fungujícího v letech 2011–2017 a který náhle a bez vysvětlení ukončilo ministerstvo vnitra. Někteří tlumočníci měli už vyřízeny veškeré formality, prodali svůj majetek a s rodinou čekali na přesun – který se nakonec neuskutečnil.

Česko nabízí svým afghánským spolupracovníkům jak azyl, tak finanční pomoc: Afghánci mohou přijmout obojí, nebo jen peníze. A pak se sami přesunou do bezpečné země nebo zůstanou v afghánských provinciích, které v podstatě nikdy Talibán neovládal a zřejmě je neovládne ani po odchodu spojeneckých vojsk. Podmínkou nabídky azylu nebo peněz je prověrka afghánských spolupracovníků. Už nějaký čas ji provádí Vojenské zpravodajství, ale času je opravdu málo. Hrozí, že některé spolupracovníky, kteří si pomoc zaslouží, nedokáže prověřit a oni se o sebe budou muset postarat sami - nebo se o ně, cynicky řečeno, postarají radikálové a teroristé.

Ani česká armáda dnes netuší, kolika lidem vlastně nakonec nabídne pomoc. Podle zdrojů Respektu jich bude zhruba třicítka plus jejich rodinní příslušníci – manželky, děti, sestry, bratři. Neví se, kdo z nich se „spokojí“ jen s penězi a kdo bude chtít přemístit do Česka. Podle ministra obrany Lubomíra Metnara armáda a zpravodajci „usilovně pracují“ na výběru a „vše by se mělo stihnout“. Uvidíme za měsíc. Respekt je v kontaktu s několika tlumočníky, kteří měli smlouvu s českou armádou. I na jejich osudu se ukáže, jak účinná je pomoc české vlády.