Proč Tchaj-wan nepodlehl koronaviru

Tchaj-wan leží zhruba sto kilometrů od čínské pevniny. Na poznávací zájezdy sem jezdí velké skupiny čínských turistů, v průměru dva tisíce denně. Naopak z 23 milionů obyvatel Tchaj-wanu pracuje jeden milion v pevninské Číně - a velká část z nich se jedním z nespočtu přímých leteckých spojů na čínský Nový rok vracela domů za rodinami. Obyvatelé tu žijí koncentrováni v několika velkých městech a pohybují se vesměs hromadnou dopravou. Podle lednových předpovědí tak měl být Tchaj-wan jednou z hlavních obětí koronaviru - ovšem realita je nakonec zcela jiná.

Počet nakažených nepřesáhl stovku. Zatímco v Evropě jsou zavřené školy, hranice a teď už i mnohé továrny, na Tchaj-wanu život běží dál. Obyvatelé si nasadili roušky a jezdí metrem do práce. Pokračuje i vyučování - jen učitelé vykládají látku s rouškami na tváři a kolem žáků ve školních lavicích postavili plastové bariéry bránící přenosu viru. Tchaj-wan byl totiž na epidemii připraven lépe než ostatní.

Zdravotní velitelství

Základem tohoto úspěchu je ponaučení z dřívějšího selhání. Tchaj-wan v roce 2003 zcela překvapil a ochromil virus SARS: zemřelo 73 lidí, zavládla panika, hospodářské škody byly vysoké. “Situace v jiných zemích nyní připomíná naší zkušenost z počátku roku 2003. Nejste připraveni, nemáte zkušenosti,” řekl zpravodajce deníku Financial Times Su Ih-jen, lékař, jenž v roce 2003 řídil reakci na SARS.

Tchaj-wan teď může dát inspiraci zbytku světa, která mu pomůže při přípravě na příští epidemie – a ty nepochybně přijdou a mohou být ještě nebezpečnější než ta současná. A lekce je to například pro Evropu o to cennější, že Tchaj-wan je demokratickou společností a nejliberálnější zemí v Asii. Mimochodem na nátlak Číny, která ostrov považuje za svou vzbouřeneckou provincii, neměl Tchaj-wan ani v aktuální krizi přístup na jednání a briefingy Světové zdravotnické organizace WHO.

Klíčová byla institucionální připravenost. Po zkušenosti roku 2003 má Tchaj-wan cosi jako zdravotní velitelské centrum, který se - zjednodušeně řečeno - specializuje na hrozby virů, epidemií i bioterorismu. I díky tomu zareagoval ihned poté,  co Čína 31. prosince sdělila WHO informace o prvních případech záhadné plicní choroby ve Wu-chanu. Hned téhož dne začali tchajwanští lékaři chodit na paluby letadel přímé linky z Wu-chanu a měřili cestujícím teplotu.

Od 5. ledna pak začaly úřady vyhledávat všechny, kdo přicestovali v posledních dvou týdnech z Wu-chanu a každého s příznakem chřipky otestovali na 26 různých virů. Původ nové nemoci v té době ještě nebyl znám. Nemocní museli zůstat ve svých bytech v karanténě a zdravotníci pravidelně chodili sledovat jejich stav. Cílem bylo podchytit nákazu od samého počátku - první případ nové nemoci byl nakonec odhalen až 21. ledna.

V rámci zmíněného tchajwanského “zdravotního velitelství” existuje odnož, která se specializuje přímo na epidemie. Ve chvíli vyhlášení má její šéf - expert epidemiolog - pravomoci srovnatelné s ministrem a postupně dochází k postupnému uplatňování připraveného krizového scénáře; to se stalo po 21. lednu. Oproti doporučením WHO Tchaj-wan jako první zastavil lety z Číny.

U výtahů a vstupů do bytových domů byly rozmístěny dezinfekčních gely. U vstupu do škol, obchodů, restaurací, bank a administrativních budov se navíc měří teplota. Celkové péči o hygienu pomáhá, že Tchaj-wan - jak dosvědčí každý, kdo zemi v posledních letech navštívil - má mimořádně hustou síť čistých a bezplatných veřejných toalet s dezinfekčními mýdly.

Druhá vlna

Stát si také po zkušenosti roku 2003 držel vysoké zásoby roušek (44 miliony) a respirátorů (dva miliony). Hned na začátku navíc převzal výrobu roušek: zapojil do ní armádu, spustil nové linky a denní produkci roušek navýšil z 1,8 až na 10 milionů kusů. Tchajwanci roušky nosí často i při běžném nachlazení z ohleduplnosti ke spoluobčanům. Nyní je mají permanentně všichni, a vláda proto musela zajistit, aby nedošlo k rychlému rozprodání. Zavedla prodej na stanovených místech podle přídělu - podle deníku The Guardian měl každý občan co týden nárok na tři kusy.

Vláda dále požádala televize a rozhlasové stanice o vysílání pravidelných klipů, které informovaly o způsobech šíření viru, důležitosti mytí rukou a správném nošení roušek. Současně úřady odhalovaly a vyvracely dezinformace šířené na webu a sociálních sítích. Dále stát pomocí technologií bleskově sjednotil velký objem dat zdravotních pojišťoven a imigračních úřadů - pomohlo to vyhledat další cestující, kteří se v minulých týdnech nacházeli v rizikových oblastech Číny, Jižní Koreje a dalších míst.

Každý navrátilec z rizikových lokalit - i bez jakýchkoliv příznaků - musel od konce ledna do 14denní domácí karantény, jejíž dodržování sledoval mobilní telefon. Kdo opustil byt, ten dostal smsku s upozorněním, že porušuje pravidla - a pokud se nevrátí do bytu, čeká je vysoká pokuta. Každého jedince v karanténě stát podle stanice Deutsche Welle podpoří dietami ve výši 30 dolarů denně.

Nákazy se díky těmto a řadě dalších včasných opatření nerozšířila do společnosti. Vše ale samozřejmě neklape zase tak hladce, jak sugerují výše napsané řádky. Tchaj-wan například testuje výrazně pomaleji než v tomto směru vyhlášená Jižní Korea: nestíhá otestovat každého, kdo je v karanténě. V posledních dnech navíc celkový počet případů nákazy koronavirem stoupl - ze zhruba padesáti na osmdesát.

Nemocní této druhé vlny jsou navrátilci z cest po Evropě a Blízkém východě.  Ministr zdravotnictví varoval, že v dlouhodobém pohledu nepůjde přenosu koronaviru do společnosti zabránit. Dokud nebude nemoc vymýcena všude, tedy dokud nebude posílen i nejslabší článek světového zdravotního systému, budou muset i na Tchaj-wanu zůstat v pohotovosti.