Proč koronavirus dopadá víc na muže. Důvodem je imunita, kouření, nemoci i mytí rukou

Aktuální pandemie má v různých zemích různý průběh v závislosti na přísnosti vládních opatření, intenzitě testování a řadě další okolností i národních specifik. Jedno však mají všechny země společné: Covid-19 častěji dopadá na muže. Převažují mezi nakaženými a jednoznačně jich je víc i mezi mrtvými.

Poprvé si toho vědci všimli už v Číně, kde epidemie nového typu koronaviru na sklonku roku propukla. A jak se následně virus šíří po planetě, trend se potvrzuje i v dalších zemích, zejména tam, kde řádí obzvlášť nemilosrdně: Španělsku nebo Itálii. Nejobsáhlejší podklady k tomu shromáždili výzkumníci Institutu pro světové zdraví na britské University College London. Pocházejí z pětadvaceti zemí, byť některá data nejsou absolutně aktuální a z některých států nejsou informace úplné.

V některých zemích sice ženy převažují (Jižní Korea, Švýcarsko), ale v naprosté většině sledovaných států je u potvrzených případů více nakažených mužů, a v některých vcelku výrazně (třeba v Dánsku 60 ku 40).  Takřka drtivý je pak přehled obětí koronaviru. Ne všechny státy sice tuto statistiku vedou, nicméně ve čtrnácti zemích, kde ji evidují, na Covid-19 umírají muži více než ženy. Kupříkladu v Itálii a v Dánsku tvořili muži jednasedmdesát procent zemřelých (údaje z obou zemí jsou týden staré), v Německu 66 procent a v Nizozemsku 64 procent. Americká data o úmrtích analýza londýnského institutu neobsahuje, nicméně deník The Washington Post minulý čtvrtek na základě dostupných informací spočítal, že mezi mrtvými představují muži téměř šedesát procent.

A platí to i nakonec pro Česko: podle statistiky ministerstva zdravotnictví aktuální v době vzniku tohoto textu (úterý odpoledne) se zatím novým koronavirem nakazilo 1337 mužů a 1194 žen. Muži pak nad ženami vedou –nijak výrazně, ale bez výjimky - v každé věkové skupině. Co se týče obětí Covid-19, ne u všech úřady oznámily podrobnosti, ale u těch, o nichž víme něco bližšího, muži rovněž převažují.

„Příslušnost k mužskému pohlaví je podobně rizikovým faktorem jako vyšší věk,“ řekla americkému deníku The New York Times Sabra Klein z Bloombergovy školy veřejného zdraví při americké Hopkinsově univerzitě. A ohlédnutí za staršími epidemiemi způsobenými jinými typy koronaviru - SARS v roce 2003 nebo MERS před sedmi lety –ukazuje, že tato smutná přesilovka není novinkou, kterou by přinesla aktuální pandemie.

(Jen) kouření to není

Čísla jsou tedy jasná, složitější je to s vysvětlením příčin. Mezi prvními teoriemi vysvětlujícími nepoměr mezi muži a ženami se záhy po propuknutí epidemie 19 objevilo kouření. Právě mezi Číňany jsou totiž rozdíly propastné: zatímco mezi ženami jich kouří jednotky procent, u mužů téměř polovina. Kouření je jednoznačně rizikovým faktorem: kuřáci mají oslabený imunitní systém, sníženou kapacitu plic a celkově funkčnost dýchacího systému, přitom právě na něj koronavirus útočí.

Jenže tato teorie poněkud oslabila poté, co se virus rozšířil i do jiných zemí, kde lásku k tabáku vykazují obě pohlaví ve výrazně vyrovnanějších počtech. V Itálii kouří téměř 30 procent mužů a 19 procent žen, ve Španělsku je rozdíl zcela zanedbatelný (31 procent kuřáků oproti 27 procentům kuřaček). Čeští kuřáci jsou genderově rozděleni podobně jako ti italští.

Výzkumníci tedy rozšířili spektrum možných příčin, ať už čistě biologických nebo společensky podmíněných. Z ranku biologie pochází fakt, že ženy mají odolnější imunitní systém - což se hodí nejen v době pandemie koronaviru, nicméně představuje to nevýhodu u autoimunitních onemocnění (třeba lupus nebo revmatoidní artritida), která mají u žen ničivější průběh a častěji je postihují (až z 80 procent). Ženskou imunitu nejspíš posiluje hormon estrogen a rovněž chromozom X, který nese geny související s imunitou. Zatímco ženy mají, jak známo, dva chromozomy X, muži pouze jeden.

Tyto teorie podporují výzkumy na myších, které vědci z univerzity v americké Iowě infikovali virem SARS – u samců měla nemoc horší průběh než u samic. Měli více zasažené plíce, a ve větších počtech umírali, ovšem jen do okamžiku, než infikovaným samicím výzkumníci zablokovali produkci hormonu estrogen nebo jim odstranili vaječníky. Pak se následky nemoci pro obě pohlaví vyrovnaly. Když přitom samcům zablokovali testosteron, stejný efekt to nemělo.

Muži také častěji a v mladším věku než ženy trpí nemocemi, s nimiž jsou pak pro boj s koronavirem méně vybaveni: kardiovaskulárními onemocněními nebo zvýšeným krevním tlakem. Deník The Washington Post v textu z minulého čtvrtka cituje statistiku španělské vlády, podle níž 58 procent obětí Covid-19 trpělo právě kardiovaskulární nemocí.

Tady by měli pozorně poslouchat zejména Češi – jak vyplynulo z mezinárodní studie zkoumající lidi ve dvou stovkách zemí a zveřejněné před třemi lety v medicínském magazínu Lancet, jen v malé skupině zemí, mezi nimi třeba v Rusku, má s vysokým tlakem problém tak vysoký podíl mužů jako v české populaci. Vysoký podíl pak nalezneme také v Číně nebo Itálii.

Kdo si (ne)myje ruce

Právě u hypertenze se už posouváme k jiným vlivům: vysoký tlak často souvisí s celkovou životosprávou, stresem, špatným životním prostředním nebo obezitou. Kromě biologie totiž mohou hrát roli i kulturní a společenské faktory. Autorka textu si živě představuje úšklebky, které následující sdělení vyvolá, nicméně je poměrně pečlivě podloženo domácími i zahraničními výzkumy, že ženy si více než muži myjí ruce, obecně víc dodržují hygienu a považují ji za důležitou.

I podle tuzemského Státního zdravotního ústavu si dvakrát více mužů než žen neumyje ruce po použití toalety, a polovina z mužů, kteří si je myjí, to udělá bez mýdla. Výzkumy ze světa ukazují, že muži si méně myjí ruce také po kontaktu se zvířetem, před jídlem nebo výměně plenek u dítěte. Kromě studií, kde jsou lidé pozorováni přímo v prostředí veřejných toalet, se tyto rozdíly ukazují také v průzkumech veřejného mínění, v nichž muži přikládají hygieně menší důležitost než ženy. Ve výzkumu agentury Ipsos z roku 2018, jejž cituje deník The New York Times, považovalo „pozáchodové“ mytí rukou za „velmi důležité“ 91 procent žen a 84 procent mužů. Rovněž naléhavost hygieny po cestě hromadnou dopravou cítí více ženy (74 procent versus 66 procent).

Souhrnná analýza studií z různých zemí, kterou v roce 2016 provedla Národní laboratoř v americkém Los Alamos, pak ukázala, že během epidemií jsou to právě ženy, které pečlivěji dodržují doporučené ochranné postupy: nošení masek a jiných ochranných pomůcek, sociální odstup či právě mytí rukou. A to až dvakrát více než muži. Pozoruhodná je skutečnost, že to platí v zemích s různou kulturou i stupněm vývoje. U všech zmiňovaných studií je nicméně dobré připomenout, že jsou staršího data a že aktuální situace může chování lidí poměrně zásadně proměnit.

A konečně z ranku kulturních rozdílů je také známá skutečnost, že muži méně a později než ženy vyhledávají lékařskou pomoc, a když už k lékaři jdou, mají tendence být při popisu svých potíží méně upřímní. Vcelku obsáhlá literatura toto chování dává do souvislosti s tradičním konceptem maskulinity, systémem kulturních norem, pod jejichž vlivem jsou potlačovány či ignorovány projevy slabosti - třeba právě zdravotní potíže, a to jak fyzického, tak psychického rázu. Některé nemoci tak u nich mají dramatičtější průběh právě proto, že je lékaři zachytí v pozdějším stádiu.

Na základní otázku, proč nás tohle všechno má zajímat, je vcelku jednoduchá odpověď. Pokud se opatření států, institucí, firem, ale i jednotlivců přizpůsobují tomu, že více jsou pandemií ohroženi starší lidé, podobně bychom měli nakládat s informaci, že v rizikové skupině jsou také muži. A až vše pomine, začít se vážně zabývat genderovými rozdíly ve zdraví.