Příliš migrantů? Německo trápí opačný problém a uvolňuje pravidla

Sedm let po příchodu milionu uprchlíků není palčivým problémem Německa jejich nezvládnutá integrace ani nekontrolovaný příchod dalších utečenců. Naopak. Stále naléhavějším problémem je nedostatek pracovníků, který trápí menší podnikatele i větší koncerny. Berlínská vláda se nyní snažit řešit novým zákonem, jenž dává novou perspektivu i na vyhrocené debaty uprchlické krize 2015–2016.

Zákon totiž usnadní pobyt v Německu těm migrantům, kteří v Německu žijí déle než pět let (měřeno od 1. ledna 2022), jejich žádost o azyl byla zamítnuta a současně nebylo možné je deportovat zpět do vlasti. Podle dat ministerstva vnitra žije v tomto statutu tzv. trpěných Německu zhruba 240 tisíc lidí, asi 140 tisíc z nich už déle než zmíněných pět let. Žijí v jakémsi limbu, kdy těžko plánují další život: nemají přístup ke státním jazykovým a integračním kurzům a každý rok jim hrozí náhlá deportace.

Příkladem může být třeba muž pocházející z Mali, kterého jsem před dvěma lety potkal na reportáži v Bavorsku. Naučil se základy němčiny, našel práci v pekárně na malé vesnici, kde si šéf při našem setkání pochvaloval jeho pracovitost, našel mezi kolegy i místními obyvateli přátele, po večerech vede kurzy bubnování pro starousedlíky. S žádostí o azyl neuspěl, ale zároveň jej úřady do domovské země, která v řadě regionech není bezpečná, zatím nedeportovaly. Neustále to však hrozilo. Šéf pekárny mu zkoušel - tak jako řada německých podnikatelů v podobné situaci - se setrváním v Německu pomoci. Úspěch však nebyl zdaleka zaručen.

Deník Süddeutsche Zeitung například minulý týden zmínil příběh z jiné pekárny v Bavorsku, jejíž majitelka tři roky hledala šikovného pracovníka na volné místo. Obsadil jej schopný mladý muž, též “trpěný” odmítnutý žadatel o azyl ze Sierra Leone, jehož pak náhle úřady deportovaly. Nyní je zpět v západní Africe a majitelka bavorské pekárny mu na dálku pomáhá se získáním potřebných dokumentů a víza, aby mohl do Německa přicestovat znovu, tentokrát už legálně. Zatím neúspěšně. “Roky se snaží o integraci. A když se to začíná dařit, tak musí odejít,” stěžuje si majitelka pekárny.

K takovým případům dochází po celém Německu a neměly by se - pokud návrh zákona po prázdninách projde Spolkovým sněmem - v budoucnu opakovat. Odmítnutí uprchlíci mají získat rok času na to, aby splnili podmínky pro udělení trvalého pobytu - tedy aby prošli jazykovými kurzy, k nimž nyní budou mít přístup, a našli si práci. Pokud to do roka nezvládnu, propadnou zpět do nejistého statutu “trpěných” a bude jim zase hrozit deportace.

Nová vstřícnost se netýká těch odmítnutých žadatelů o azyl, kteří v minulosti lhali úřadům o své identitě nebo porušili německé zákony. Vůči by měl být systém naopak přísnější. Návrh zákona počítá s tím, že pachatelé trestných činů z řad odmítnutých žadatelů o azyl budou moci být drženi půl roku (místo dosavadních tří měsíců) v detenci a během této doby úřady připraví jejich deportaci do vlasti.

Změnu zákona kritizuje křesťansko-demokratická CDU - a její reakce naznačuje, že se po letech velmi liberální přistěhovalecké politice tato strana vrací na politickou pravici. Podle poslance Alexandera Throma vláda “odměňuje ty špatné”, tedy migranty, kteří se roky různými kličkami vyhýbali deportaci. Obává se, že zákon naopak do Německa přiláká ještě více ekonomických migrantů, kteří přicestují nelegálně. ¨

Vadí mu také, že reforma podemílá logiku azylového systému, která je prostá: zůstat můžeš, jen pokud utíkáš před pronásledováním či válkou, v opačném případě musíš zpět do vlasti. Zastánci reformy naopak tvrdí, že vstřícnost zkrátka reaguje na realitu a dává snaživým odmítnutým azylantům šanci “změnit kolej” a stát se legálními ekonomickými přistěhovalci.

Na podzim vláda v Berlíně připraví ještě druhý přistěhovalecký zákon. Po vzoru Kanady zřídí tzv. bodový systém a výrazně tak zpřehlední a usnadní možnosti legální ekonomické migrace do Německa.