Převratný návrh: Unie si chce společně půjčit na obnovu ekonomiky po koronaviru

Když na kontinent dorazil koronavirus, snesla se na Evropskou unii kritika kvůli příliš pomalé reakci. Od té doby uplynuly víc než dva měsíce a proběhla spousta videokonferencí vrcholných politiků, jež EU ukázaly v jiném světle. Na ekonomickou krizi spojenou s pandemií totiž reaguje mnohem rychleji a masivněji než na krizi eurozóny před zhruba deseti lety. Zvláště převratný je pondělní návrh německé kancléřky a francouzského prezidenta.

Co Angela Merkel a Emmanuel Macron navrhují? Evropská komise si má podle představ obou státníků v příštích třech letech půjčit na kapitálových trzích celkem 500 miliard eur. Tyto prostředky poté dá - nikoli půjčí - národním vládám na podporu hospodářské obnovy po pandemii. Cílem je pomoci regionům a hospodářským odvětvím, jež pandemie nejvíce poškodila.

Proč je návrh přelomový? Podstatná je zvláště skutečnost, že si takto vysokou částku na finančních trzích půjčí EU jako celek. Vydá společný dluhopis, společně se za něj zaručí, společně ho splatí. Německé vlády posledních deset let ideu sdíleného dluhu zcela odmítaly. Angela Merkel se rozhodla francouzskému prezidentovi výrazně ustoupit ve chvíli, kdy přichází největší hospodářský propad v dějinách EU, který navíc zvlášť drtivě dopadne na jihoevropské státy, a ohrozí tak soudržnost mezi jihem a severem Unie.

Proč dosud Německo a další severské státy společné dluhopisy odmítaly? Němečtí politici odkazovali na závazek, který dali svým občanům při přechodu od marky k euru. Slíbili tehdy, že žádný členský stát měnové unie nebude platit výdaje druhých států. Odpůrci společných dluhopisů navíc argumentovali, že se nemohou zavazovat za dluhy jiné země, pokud nemají velký vliv na sestavení jejího státního rozpočtu. Ovšem pandemie situaci mění: jedná se zjevně o nezaviněné neštěstí, které nejvíce zasáhlo již tak finančně křehkou Itálii a Španělsko. Navrhovaný dluhopis by byl omezen jen na pomoc po pandemii a na předem dohodnutou částku - nejednalo by se tedy o bianco šek na dlouhodobé špatné hospodaření.

Jak zní hlavní argument zastánců společného dluhopisu? Všechny evropské vlády musí kvůli pandemii zavádět balíčky na záchranu a rozpumpování ekonomiky. Avšak mají zcela jiné výchozí podmínky. Německo, Dánsko, Holandsko si mohou díky relativně nízkým státním dluhům levně půjčovat na finančních trzích, a masivně tak svou ekonomiku podpořit. Itálie, Španělsko či Řecko musí postupovat mnohem opatrněji. Čelí nebezpečí, že jejich již tak vysoké státní dluhy (v případě Itálie 135 procent HDP) vzrostou natolik, že jim finanční trhy přestanou důvěřovat, zvýší se jim úroky a dostanou se do spirály vedoucí až k hrozbě bankrotu. Hrozí proto, že schválí mnohem menší záchranné balíčky, než by jejich ekonomiky skutečně potřebovaly. To by ještě více zvýšilo nerovnost mezi severem a jihem eurozóny, která je pro dlouhodobé přežití měnové unie nebezpečná. Výhodou společného dluhopisu je, že si díky němu Itálie, Španělsko, Řecko mohou půjčit s menšími úroky a nové půjčky se jim nepřičtou ke stávajícímu státnímu dluhu (půjde o dluh společný, evropský).

Jaká jsou rizika zavedení společného dluhopisu? Zůstává tu politické riziko, kterým je posílení euroskeptiků v bohatších státech Unie. Významná část jejich občanů/daňových poplatníků nechce ručit za dluhy občanů druhých zemí. Vlády, například holandská, se obávají, že voliči přejdou k nacionalistům, kteří nakonec evropský projekt ohrozí. Tento argument také dlouho zazníval při zkoumání německého postoje. Od dob řecké krize, kdy tu panovala takřka jednoznačná shoda na odmítání evropských dluhopisů, se však situace v Německu posunula. Nyní společný dluhopis podporuje řada prominentních ekonomů a mnohé komentáře v hlavních médiích. Alternativa pro Německo, jejichž vzestupu se vláda v řecké krizi obávala, již ve Spolkovém sněmu díky politickému vytěžování uprchlické krize beztak sedí a podle mínění politologů narazila na svůj voličský strop.

Co bude následovat? Konsensus Francie a Německa je nutnou podmínkou jakýchkoli reforem EU - v Unii se 27 členskými státy ale není podmínkou dostačující. Není tedy zdaleka jisté, že se iniciativa dua Macron-Merkel prosadí. Rakouský kancléř Sebastian Kurz již reagoval prohlášením, že on i šéfové vlád Dánska, Švédska a Holandskou jsou ochotni souhlasit s fondem obnovy pouze v případě, že tyto prostředky bude národním vládám půjčovat - nikoli dávat. Konkrétní obrysy navrhovaného fondu obnovy, který bude fungovat v rámci evropského rozpočtu pro roky 2021–2027, v příštích dnech či týdnech představí šéfka Evropská komise Ursula von der Leyen. Shoda se pak bude  hledat na evropském summitu, jehož datum ještě nebylo oznámeno.

Co dalšího již EU v reakci na pandemii (v ekonomické oblasti) schválila? EU v dubnu schválila tři jiné významné formy pomoci v krizi. 1. Členské státy celé Unie se složí na záruku 25 miliard eur, díky nimž si Evropská investiční banka na finančních trzích půjčí až 200 miliard eur – a ty poté použije na podporu malých a středně velkých firem po celé Unii. 2. Podpořily iniciativu nazvanou SURE, která umožní Evropské komisi půjčit si na finančních trzích až 100 miliard eur a ty poté bez dalších podmínek a s nízkým úrokem dál půjčit členským státům na podporu příjmů zaměstnanců, jejichž firmy musely kvůli pandemii omezit provoz. 3. Evropský stabilizační mechanismus, instituce vzniklá během řešení řecké krize, uvolní 240 miliard eur k půjčkám, které nebudou podmíněné žádnými reformami – avšak budou moci být využity pouze k „přímým a nepřímým zdravotnickým výdajům“.