Nová mapa ukázala, jak výrazně chudoba kazí dětem výsledky ve škole

Chudoba výrazně snižuje šance dětí dostat se ke kvalitnímu vzdělávání. Tam, kde rodiny musí víc řešit exekuce, bytovou nouzi nebo nezaměstnanost, jdou výsledky ve školách výrazně dolů. V nejslabších regionech kvůli tomu pětkrát víc školáků propadá a čtyřikrát víc dětí nedokončí základní školu.

Ukazují to data, která shromáždil tým analytiků kolem sociologa Dana Prokopa v novém projektu Mapa vzdělávání. „Úspěch ve vzdělávání u nás stále záleží nejvíc na tom, jak se narodíte,“ uvedl k výsledkům Prokop s tím, že rozdíly na startovní čáře i ve vzdělávacích výsledcích jsou v Česku abnormálně velké.

Vzdělávací úspěch a neúspěch se v mapě měří nově vytvořeným „indexem vzdělávacích problémů“ vypočítaným z tří datových zdrojů: podle toho, jak kde děti na škole propadají, jak častá je absence na hodinách a kolik dětí základní školu nedokončí. Vstupní data pocházejí od České školní inspekce. Index vyšel nejhůř podle očekávání v chudších regionech na Ústecku a Karlovarsku, ale i v některých oblastech jiných, bohatších krajů. Data ukazují, že řešit kraje jako celky nedává velký smysl, protože uvnitř krajů – jak uvádějí autoři výzkumu – „existují naprosto odlišné vzdělávací světy“.

Trojsložkový index se podle očekávání vyvíjel hůř tam, kde jsou častější sociální problémy. V datech je jasně vidět, že špatné vzdělávací výsledky jdou ruku v ruce s počtem exekucí a případů bytové nouze. „Za vzdělávací neúspěšnost v regionech může především tento typ chudoby, protože děti stresuje, ničí jejich vzdělávací aspirace a likviduje sociální a kulturní kapitál rodičů,“ uvádějí autoři.

Propadání, absence a předčasné odchody ze základních škol hodně souvisí s celkovou socioekonomickou situací regionu danou nezaměstnaností a úrovní vzdělanosti. Podrobnější mapy ale ukazují, že i v chudších regionech si někde vedou velmi dobře (Kadaň, Krnov), naopak jinde jsou výsledky překvapivě špatné (Klatovy, Neratovice, Přelouč). Určující je, jak se kde daří „rozvíjet potenciál znevýhodněných dětí“ - což závisí na pestré škále předpokladů, jako je kvalita konkrétních učitelů, předškolní výuka nebo dostupnost a práce dětských psychologů.

Také se ukazuje, že stávající vzdělávací systém není nastaven na to, aby se rozdíly v kvalitě vzdělávání zmenšovaly a slabší regiony byly z nouze vytahovány. Hodně to souvisí s rozdělováním peněz. „Školy v obcích s vysokou destabilizující chudobou mají od státu paradoxně nižší podporu než bohaté regiony,“ varují autoři průzkumu, jehož hloubka a podrobnost je co do měření rozdílů ve školství ojedinělá.