Nikdy nezrušili právo zabíjet na hranici

Na chodbě soudu na pražském Ovocném trhu postává desítka novinářů, zástupci poškozených a zabitých. Za minutu má začít soudní jednání, ale stále chybí ti hlavní, obžalovaný Vratislav Vajnar a jeho obhájkyně. Ta přibíhá s malým zpožděním a všichni se přesunují do malé soudní síně. O proces s někdejším komunistickým prominentem není příliš velký zájem. A soudkyně vzápětí sděluje, že dvaadevadesátiletý Vajnar se z jednání omluvil kvůli špatnému zdravotnímu stavu.

Vajnar je obžalován ze zneužití pravomoci, podle názoru žaloby jako ministr vnitra v letech 1983-1988 pomáhal krýt státem schvalované vraždy lidí, kteří se přes tehdejší československou hranici se Západem pokusili dostat z totalitních režimů na svobodná území. Hranice byla ze strany komunistického Československa zajištěna ploty z ostnatých drátů a hlídali ji pohraničníci s povolením zabíjet občany své země či z dalších zemí „socialismu“, kteří prchali za štěstím do Rakouska nebo západního Německa.

Sám Vajnar je viněn z podílu na zabití či zranění šesti lidí. Například  Hartmuta Tautze, který se v roce 1986 pokusil přejít u Bratislavy hranici do Rakouska – pronásledující pohraničníci za ním pustili vycvičené psy, kteří ho dostihli a roztrhali. Nebo Františka Faktora, kterému se podařilo v roce 1984 na útěku překonat sérii ostnatých plotů a dostal se až na území Rakouska. Pronásledující pohraničníci začali na něj přesto střílet, těžce jej zranili a nechali ležet na místě a vykrvácet.