Historický experiment: chirurgové vložili prasečí srdce do lidského těla

Datum 7. ledna 2022 bude možná zapsáno v historii medicíny stejně tučným písmem jako 3. prosinec 1967, kdy jihoafrický lékař Christiaan Barnard provedl první transplantaci srdce. Lékaři v Marylandu totiž minulý pátek poprvé vložili srdce geneticky modifikovaného prasete do lidského těla. Pacientem byl sedmapadesátiletý muž, jemuž vlastní srdce selhalo a jehož stav je natolik vážný, že se nekvalifikuje jako příjemce srdce od lidského dárce.

Striktně vzato nejde o první xenotransplantaci, tedy přenos zvířecích orgánů na člověka. Různé experimenty probíhají už od 19. století, v padesátých a šedesátých letech století dvacátého se pak chirurgové pokoušeli zachraňovat lidské životy pomocí šimpanzích srdcí a ledvin. Jenže to tehdy vůbec nefungovalo.

Například srdce šimpanze, které lékaři v Mississippi voperovali pacientovi v roce 1964, bilo pouhých 90 minut, než úkol zásobovat krví nezvykle velké tělo vzdalo. Medicína si tehdy navíc ještě neuměla poradit s odmítavou reakcí organismu natolik, aby to nemocným dávalo reálnou šanci na přežití. Všechny problémy nejsou vyřešené ani dnes, přesto jde nyní o mnohem solidnější experiment, než probíhaly před 50 lety.

„Vytváří puls, vytváří krevní tlak, je to teď jeho srdce,“ řekl o transplantovaném orgánu listu The New York Times chirurg Barley Griffith, který osmihodinovou operaci provedl. „Dveře se začínají otevírat a věřím, že povedou k zásadním změnám ve způsobu, jakým léčíme selhání orgánů,“ zhodnotil pak experiment David Klassen z americké lékařské asociace pro transplantace orgánů. Zároveň ale varoval před přehnaným optimismem a upozornil, že lidské tělo může nový orgán odmítnout i v případě, že jde o pečlivě vybraný orgán od lidského dárce.

Pacient David Bennet zatím i po operaci zůstává napojen na podpůrné umělé srdce, ale to podle lékařů není po srdeční transplantaci neobvyklé. Nové srdce již zastane většinu práce, kterou má tento orgán v lidském těle na starosti. List The New York Times přidává i jeden pozoruhodný detail: když lékaři Bennetovi poprvé tuto (jedinou) možnost záchrany života nastínili, pacient mlčel. Pak řekl něco jako: „No a co – budu snad chrochtat?“

Za to, že na podobné operace mohou lékaři vůbec pomyslet, vděčíme rychlému pokroku genetiky v posledních letech, hlavně klonování a vzniku nové technologie editace lidských genů CRISPR. Například harvardský genetik George Church pomocí této metody z prasečího genomu vymazal 62 sekvencí, které mohou být pro člověka nebezpečné – kódují totiž zbytky pradávných prasečích virů, které lidské tělo nezná.

Hlavním faktorem, který nynější operaci umožnil, je nicméně podle prvních informací z tisku něco trochu jiného: vytvoření geneticky modifikovaného prasete, jehož tkáně se lidským více podobají z hlediska imunologie, nepovedou tedy k tak bouřlivé odmítavé reakci organismu.

Pacientova prognóza každopádně zůstává krajně nejistá. Experiment má také řadu etických souvislostí, které podrobněji rozebereme v některém z příštích čísel Respektu.