Halík: Nový ateismus je kopií fundamentalismu

Kristus vrostlý do kmene stromu jako pevná součást světa - a zároveň sevřený a drcený ze všech stran. Úvodní Fotografie Milana Jaroše z jednoho starého pražského hřbitova trefně ilustruje téma dvou souvisejících textů, které přináší nové číslo Respektu: rozhovoru s americkým kosmologem Lawrencem Kraussem, zastáncem tzv. nového ateismu, a článku v rubrice Civilizace, který tento myšlenkový směr a jeho vznik představuje. 

Intelektuálové, kteří se k novým ateistům počítají, kromě Krausse je to například americký neurovědec a filosof Sam Harris nebo britský evoluční biolog Richard Dawkins, útočí na náboženství a razí názor, že se bez něj lidstvo docela dobře obejde. Oba kritizují Bibli a upozorňují mimo jiné na netolerantnost Starého zákona, v němž se třeba praví: „Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn… potají ponoukal: ‘Pojďme sloužit jiným bohům’ … musíš ho zabít. Nejprve se proti němu pozdvihne tvoje ruka, aby ho usmrtila, potom ruce všeho lidu. Budeš ho kamenovat, dokud nezemře…”. Na některé jejich argumenty reaguje katolický kněz a sociolog náboženství Tomáš Halík.

Čím jsou podle vás vlastně pro tolerantní věřící biblické texty, jak je chápou a jak se vypořádají nejen s krutostmi ve Starém zákoně, ale i třeba s věcmi jako neposkvrněné početí, chůze po vodní hladině a další zázraky?
Když rabín Sachs se Dawkinse ptal, zda četl alespoň jednu odbornou teologickou knihu o výkladu biblických textů, ten zůstal hledět s otevřenými ústy. Patrně neví, že od nejstarších rabínských komentářů přes starověké křesťanské teology po moderní teology se rozlišuje několik druhů interpretace posvátných textů (a několikerý smysl textu) a že více než století biblická teologie stojí na hermeneutice, tj. interpretaci textů v kontextu doby vzniku a literárního druhu.

Bible je knihovna, která vznikala v době delší než tisíc let a je tedy také svědectvím o vývoji chápání Boha. Vytahovat dokumenty o archaickém kmenovém chápání k diskreditaci dnešních křesťanů je stejné, jako kdybych chtěl zesměšňovat Dawkinse a vědu s poukazem na přírodovědecké názory starověku.

Pokud se týká zázraků, bible není fotodokumentace událostí (proto také o řadě událostí ponechává zcela odlišná líčení), nýbrž spíš uměleckým obrazem, namalovaným s pomocí techniky a představ své doby; ty obrazy tu nejsou proto, abychom dešifrovali, „jak to bylo ve skutečnosti“, nýbrž abychom přemýšleli, jak jejich sdělení má a může inspirovat náš život a klást kritické otázky tomu, co my pokládáme za samozřejmé.

Bůh v Dawkinsově pojetí je podle mnoha názorů pouhou karikaturou. V jakého Boha věříte vy?
Když přírodovědci 17. století hledali název pro první (mechanickou) příčinu vzniku vesmíru, vypůjčili si z teologie pojem „Bůh“. Když za cca sto let zjistili, že žádná taková jedna příčina neexistuje, došli k poněkud ukvapenému názoru, že neexistuje Bůh. Ano, bůh jak si ho představoval starý materialismus, jak ho chce vyvracet Dawkins a hájit fundamentalismus, bůh jako „vědecká hypotéza“, mechanická příčina světa, opravdu neexistuje.

Nevěřím v Boha jakožto „nadpřirozenou bytost“ za kulisami přírody a dějin, nýbrž věřím křesťansky v trojjediného Boha. V Boha, který je nevýslovnou hlubinnou dimenzí skutečnosti a pramenem bytí (kterého Ježíš nazývá metaforicky „otec“). V Boha, jehož sebepředstavujícím Slovem je lidství Ježíše z Nazaretu („Syna“). V Boha, který „je nám bližší než naše vlastní srdce“, je „já našeho já“ (Ducha).

Věřím v jednotu a vzájemnou komplementaritu těchto tří náboženských zkušeností: s Bohem, který je radikálním tajemstvím, „zcela jiným“, v Boha, který vstupuje do lidských dějin skrze Ježíšův příběh a Boha, který překračuje všechny hranice a „vane, kam sám chce“.

Podle nových ateistů „není poznání mimo vědu“. Co si o tom myslíte?
Přírodovědecký, umělecký, náboženský a filozofický přístup ke skutečnosti jsou paralelní světy, různé „jazykové hry“, které nemá smysl ani míchat, ani stavět do protikladu. Mají jiný úhel pohledu a jiná kritéria pravdivosti. Skutečnost je mnohovrstevná a ambivalentní, připouští mnoho různých interpretací. V rámci přírodovědeckého poznání existují kritéria verifikace a falzifikace, ty však nelze aplikovat na ostatní přístupy – umělecký, náboženský či filozofický.

„Nový ateismus“ je přesnou kopií náboženského fundamentalismu – jejich primitivismus a arogance spočívají v nároku na vlastnictví konečné pravdy, přitom jejich pojetí pravdy a skutečnosti je ploché a povrchní. Ke komunikaci mezi jednotlivými způsoby vidění světa může pomoci filozofická hermeneutika, umění překladu.

Jak upozornil sociolog poznání Nikolas Luhmann, teologie, vycházející z mystické zkušenosti, má dnes určitou výhodu proti klasické přírodovědě, protože už dávno dokáže zacházet s paradoxy, s možností různé interpretace téhož jevu – věda se to v posledních desetiletích teprve učí a ideologové scientismu jako Dawkins a jeho druhové to patrně vůbec nejsou ochotni a schopni pochopit.

Noví ateisté pořádají setkání podobná náboženským shromážděním, vydávají knihy – lze ale říci, že to hnutí jako celek sílí, nabývá na významu?
Hnutí „nového ateismu“ se podle mého názoru stalo obskurní sektou, kopírující to, proti čemu povstali, americký evangelikální fundamentalismus. Jeho misionáři typu Dawkinse a Krausse připomínají americké teleevanglisty – domnívám se, že oba typy myšlení v evropské kultuře působí poněkud trapně. Dnes jsou v anglosaském světě velmi slyšitelní, ale myslím, že jejich budoucnost je pevně svázaná s budoucností náboženského fundamentalismu, který je ovšem v časech krizí vždy znovu oživován. Existence obou těchto jevů ukazuje na to, že potřebujeme novou filozofii vědy i novou filozofii náboženství. Teprve ty mohou přispět k plodnému dialogu.

Více o nových ateistech a jejich pohledu na svět se dočtete v aktuálním Respektu 20/2014, který vyšel v pondělí 12. května (dostupný i digitálně pro Kindle a iPad a v audioverzi).