Prací posedlí
Američané kdysi snili o životě se spoustou volného času, dnes ale pracují více než kdy dřív
Jeden ze zakladatelů svobodné Ameriky a spoluautor její ústavy Benjamin Franklin snil už v 18. století o tom, že lidé budou jednou díky technologickému pokroku pracovat čtyři hodiny denně a zbytek času budou moci věnovat „volnu a štěstí“. Jeden z nejvýznamnějších ekonomů minulého století John Maynard Keynes dokonce předpokládal, že počátkem 21. století to budou jen dvě hodiny.
Jak velmi se oba mýlili! Na jejich omluvu je třeba říct, že žili v době, kdy zkracování pracovního času bylo jedním z hlavních politických témat a víra v pokrok lidstva neznala mezí. Jenže teď je všechno jinak: Američané pracují naopak stále víc – stráví dnes v práci o 200 hodin více než v roce 1973 a jsou ohrožováni tím, čemu Benjamin Kline Hunnicutt říká „časový hladomor“. Tento autor vydal počátkem roku knihu Free Time: The Forgotten American Dream (Volný čas: Zapomenutý americký sen), v níž se zabývá jednou z velkých záhad současné doby: proč zmizel tento sen a co jej nahradilo?
Pak se něco zvrtlo
Lidem se už ve středověku docela dařilo lenošit – těsně před nástupem protestantů počátkem 16. století si užívali 156 svátků v roce, tedy téměř polovinu všech dnů. Pak ale přišla průmyslová revoluce, fabriky, protestantská pracovní etika a zcela nový druh nájemné dřiny v manufaktuře nebo za pásem. „Kontrast mezi prací a životem se zvětšil tak jako nikdy dosud,“ píše Hunnicutt.
Naše představa o „americkém snu“ je dnes spjata především s touhou po zbohatnutí a úspěchu, jehož může dosáhnout každý jen svými schopnostmi, tvrdou prací a pevnou vůlí. Ve skutečnosti ovšem většina Američanů zejména v 18. a 19. století snila – jak přesvědčivě dokládá Hunnicutt – o svém duchovním rozvoji. Místo toho se však velmi často ocitali v bludném kruhu otrocké práce ve fabrice, jež jejich sen drtila. Proto bylo v USA tak silné hnutí za zkrácení pracovní doby.
(…)
Hunnicutt s lítostí konstatuje, že „většina z nás pracuje déle než kdysi“. Podle posledních statistických údajů pracují Američané nejvíc ze všech vyspělých národů s výjimkou obyvatel Jižní Koreje. „Jak to, že předpovědi tolika vážených mužů a žen o zkrácení pracovní doby se ukázaly mylné a někdejší debaty o využívání volného času byly vystřídány stížnostmi na přepracovanost a uspěchaný život?“ ptá se Hunnicutt. A jeho odpověď je překvapivá: prodlužování pracovní doby nemá kořeny v ekonomice, ale v kultuře.
Celý článek vyšel v Respektu 15/2013.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
