Mravenčí superstát

Představme si společnost propojenou v systému milionů městských států, která okupuje Evropu. Některé živočichy chová ke svému užitku, jiné hubí, snižuje druhovou rozmanitost a proměňuje přírodu kolem sebe. Vnitřní konflikty jsou zapomenuty a války proti nejbližším sousedům se staly minulostí. Převládla spolupráce. Omezit expanzi nových vládců kontinentu by mohlo jen opětovné propuknutí nesvárů, které by přerostlo v občanskou válku.

Nehovoříme tu o lidech, ale o mravencích. Ne proto, abychom opakovali jednu z otřepaných antropomorfních metafor, jen chceme připomenout, že se nám přímo pod nohama rozmnožil vážný konkurent. Člověk a mravenec spolu totiž vedou nenápadný zápas o dominanci na souši. Biologové Bert Hölldobler a Edward O. Wilson v knize Cesta k mravencům odhadují, že všichni mravenci dohromady váží zhruba stejně jako všichni lidé. Přitom si naší existence nejspíš ještě ani nevšimli, což obráceně rozhodně neplatí. „Sociální hmyz, především mravenci spolu s termity, představuje nadpoloviční většinu veškeré hmyzí fauny,“ říká Robert Hanus, vědec zabývající se chemickou komunikací u termitů. Mravenci a termiti jsou každý ve své roli – termit jako rozkladač a mravenec jako masožravý dravec – naprosto dominantními vládci. „Na ostatní hmyz už pak zbývají okrajové habitaty a ekosystémy, což je také důvod, proč počet druhů mravenců směrem od rovníku klesá.
Nejzajímavější a nejvýživnější oblasti planety mají naprosto pod svojí kontrolou.“

A právě z oblasti poblíž rovníku – konkrétně argentinských pamp – se do Evropy rozšířil nezvaný host, mravenec argentinský (Linepithema humile). Ten ve své domovině agresivně napadá nejen ostatní hmyz, ale navzájem si konkurují i jednotlivá hnízda vlastního druhu, která mezi sebou svádějí nelítostné souboje o prostor a potravu. Jsou prakticky nepřetržitě ve válečném stavu. Když byl však tento mravenec zavlečen do Španělska, začal se chovat úplně jinak. Většina vnitřních válek mezi hnízdy utichla.

Podobnou proměnou pak prošel další nezvaný host, který se k nám stěhuje z Turecka. Jmenuje se mravenec opomíjený (Lasius neglectus). Jeho výskyt jako první ohlásilo Maďarsko a po něm Polsko, Německo a vloni i Británie.

Proměna vojáků v družstevníky
Mravenec argentinský byl zavlečen do Španělska už na počátku dvacátého století, ale teprve postupem času prošel radikální proměnou. Mladé královny už při rojení nevylétají ke svatebním letům, ale páří se uvnitř hnízda, kde posléze i zůstávají. Počet dělnic a královen v hnízdě tak skokově roste. V každém hnízdě jich žijí miliony, zatímco obvykle to bývají tisíce. Jednotlivá hnízda mezi sebou nebojují, naopak v některých případech dokonce spolupracují a navzájem si půjčují dělnice nebo mladé královny. Kooperují i při obraně a shánění potravy. Mladá královna proto už nemusí zakládat hnízdo sama, ale odchází v doprovodu skupinky darovaných dělnic z mateřského hnízda, což zvyšuje naději na přežití nově založené „domácnosti“. Superkolonie jako by se rozmnožovala pučením, šíří se jako kobercový povlak rychlostí desítek až stovek metrů za rok. Nové kolonie přebírají kontrolu nad okolním územím a vytlačují domácí mravence, jiné hmyzí druhy, a dokonce i obratlovce.

Celý článek najdete v Respektu 19/2010.

Na téma života v gigantických mravenčích superkoloniích, invaze argentinského mravence do Evropy, vzájemné spolupráce mezi jednotlivými mravenčími hnízdy, hrozící války mezi jednotlivými druhy i toho, co to může znamenat pro život v české kotlině, můžete 14. 5. od 11:00 do 12:00 diskutovat s půdním biologem Janem Frouzem. Své dotazy můžete pokládat již nyní.