Jak léčit rakovinu

Opatrně, aby nepoškodil řečová centra, se neurochirug snaží vyříznout tolik tkáně mozkového nádoru, kolik jen lze. Pacient je při vědomí a komunikuje s lékaři. „Kráva, auto, hřeben,“ pojmenovává předměty, jejichž obrázky se promítají na obrazovce laptopu umístěného před jeho očima.

Operace, kterou před časem vylíčil časopis Science, dopadla úspěšně, zhoubný útvar se podařilo vyjmout. Prognóza pro pacienty s nádorem zvaným glioblastom však není příznivá. Tato nejnebezpečnější forma rakoviny mozku se obvykle vrací a do pěti let usmrtí v průměru 97 procent lidí, které postihne (jedním z nich byl loni pravděpodobně americký senátor Ted Kennedy; přesnou diagnózu lékaři nezveřejnili). Ozařování, chemoterapie a další radikální léčba, jež následuje po chirurgickém zákroku, pomáhají oddálit návrat nemoci, naděje na uzdravení je však malá.

Do výzkumu v této oblasti, kde je prodloužení života o každý měsíc úspěchem, se zapojili i brněnští vědci. Začátkem letošního roku sloučili několik pracovišť Masarykovy univerzity, a založili tak nový vědecký ústav, který pojmenovali Babákův výzkumný institut (podle Edwarda Babáka, rektora Masarykovy univerzity ve 20. letech minulého století). Mimo jiné se tu snaží vyvinout zcela nový způsob léčby různých druhů rakoviny včetně glioblastomů: pokoušejí se vytvořit vakcínu, vlastně „očkování“ proti zhoubné nemoci. Jsou jediní v České republice, kdo může protinádorové vakcíny testovat přímo na pacientech. Obvyklé u nás není ani to, aby takovou studii provádělo akademické pracoviště.

V superčistých laboratořích
Lékaři zpravidla očkují proti infekčním chorobám, tedy tam, kde je původce nemoci dobře znám a kde si můžeme klidně vsadit na to, že se s ním během života setkáme. Očkovací látka, vakcína, má za úkol seznámit imunitní systém s virem či bakterií, aby správně zareagoval, až infekce pronikne do organismu.

V případě rakoviny ovšem nikdo z nás předem neví, zda jej zhoubná nemoc skutečně postihne, a pokud ano, jaký druh to bude. Chystané vakcíny jsou proto až na výjimky určeny lidem, kteří již onemocněli. Jejich úkolem je zabránit návratu choroby nebo jej alespoň oddálit.

Ani to však není jednoduché. Na rozdíl od bakterií či virů nádor není vetřelec, je to agresivně rostoucí shluk vlastních buněk, které se znovu a znovu dělí. Imunitní obrana proto na začátku nemoci často nerozpozná nebezpečí, a pokud vůbec zakročí, pak zpravidla pozdě. Vakcína by ji však mohla přimět k tomu, aby se zapojila do boje alespoň v druhém kole. Imunitní systém vytrénovaný k tomu, aby rozeznal první nepatrné známky metastáz, by mohl rozpoznat nebezpečí dříve než sebedokonalejší vyšetření a včas zakročit.

Brněnští vědci vyvíjejí vakcíny v moderním areálu nového, futuristicky vyhlížejícího campusu Masarykovy univerzity. Ředitel Babákova ústavu, profesor Roman Hájek, nám s pýchou ukazuje superčisté laboratoře pečlivě oddělené od zbytku budovy. Pracuje se v nich s nádorovými buňkami odebranými pacientům Fakultní nemocnice Brno. Zároveň se tu také kultivují buňky jejich imunitního systému. „Přístrojů tu máme tak za sto milionů,“ říká Roman Hájek. Vše se musí udržovat v dokonale sterilním prostředí. Uvnitř laboratoří vládne mírný přetlak, aby do nich nepronikaly nečistoty, samozřejmostí jsou obleky jako vystřižené z vědecko-fantastických filmů.

Celý článek najdete v Respektu 11/2010.