Trojkoalice se chce dohodnout a já musím přiznat, že jsem se poněkud mýlil. Minulý týden jsem napsal, že nám vyjednavači tří stran nabízejí hlavně fráze a jsem rád, že to po týdnu můžu revidovat. To, co o jednáních probleskne do médií nebo co člověk občas zaslechne v kuloárech, vzbuzuje naději.
Samozřejmě, psané koaliční dohody budou muset projít ohněm skutečného vládnutí i minout černé sněmovní díry, ve kterých často mizí dobré úmysly exekutivy. Jinými slovy, to, co strany navrhují dnes, nebude platit – aspoň z většiny – pokud to neprojde poslaneckými lavicemi a dokud pro to nezvednou zástupci koalice ruce. Což nebývá jednoduché a nebude to lehké ani v případě jistého zákona, o němž se včera zmiňoval šéf ODS Petr Nečas…
Jde o zákon o armádních zakázkách, platný už více než patnáct let a pocházející z dílny ministerstva obrany, z doby, kdy tam byl ekonomickým náměstkem Miroslav Kalousek. Tento zákon zakazuje armádě nakupovat či prodávat vojenský materiál bez prostředníka. Přeloženo – když si chce armáda pořídit rakety, musí je nakoupit přes soukromou firmu, nemůže je pořídit sama přímo od výrobce.
Stejné je to s tankem, stíhačkou nebo suchým záchodem. Ministerstvo tehdy tvrdilo, že to je zákon, který omezí korupci a zlepší finanční bilanci úřadu. „Ministerští úředníci jsou úplatní a neumí obchodovat, tak na to najmeme tuzemské odborníky- soukromníky,“ znělo zdůvodnění zákona, který tehdy přijala sněmovna a schválila jej.
Opačný výsledek byl pravdou. Ministerstvo na takových obchodech tratí už jenom za peníze, které zaplatí prostředníkovi obchodu (mluví se o pěti až patnácti procentech z ceny transakce, za ty roky jde celkem o desítky miliard korun). Nemluvě o tom, že v Česku existovalo a existuje jen pár obchodníků se zbraněmi, kteří brzy opanovali obchod s ministerstvem obrany.
Netrvalo dlouho a armáda začala nakupovat nebo modernizovat zbraně, které ve skutečnosti nepotřebovala, nebo je nepotřebovala v takovém množství – od tanků přes stíhačky až po pandury, padáky či pistole. Bylo čím dál tím víc jasné, že to, jak bude vypadat česká armáda, určují více obchodníci než generálové a stratégové. A co bylo nejhorší, tyto obchody se staly průkopníkem českého korupčního prostředí v devadesátých letech.
Pro řadu podnikatelů nebylo složité pochopit, že to, co dokáží zbrojaři, budou umět také. Od dob opoziční smlouvy dostaly podobně uvažující firmy šanci i v civilním sektoru a dnes přesně nevíme, jestli určují priority tuzemské politiky zákonodárci a exekutiva nebo obchodníci.
Je dobré, že Petr Nečas uvažuje o návrhu tento zákon konečně zrušit. Bude to jeden ze zkušebních balónků koalice a jejího protikorupčního tažení. Proti Nečasovu návrhu stojí řada jeho spolustraníků počínaje Janem Vidímem, stojí proti němu jeden z tvůrců zákona, místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.
Co si o věci myslí Věci veřejné, to zatím nevím, ale doufám, že to, co strana deklarovala před volbami. Zjednodušeně řečeno, pokud projdou podobné návrhy koalicí, vládou i parlamentem, je tu naděje na změnu atmosféry ve společnosti. Uvidíme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
