Výchova novinářů v Čechách

RESPEKT 5/2010

Jako studenti žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd UK musíme zareagovat na článek Marka Švehly. Cítíme potřebu vyvrátit řadu nejasností a dezinterpretací, které se v textu objevily, neboť výrazně poškozují jak pověst Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, tak jeho studentů a absolventů.
Časopis Respekt se snaží prezentovat jako médium dbající na základní zásady novinářské i lidské etiky. Proto nás velmi překvapilo, že redakce uveřejnila text, který tyto principy popírá. Autor článku projevuje již v prvních větách značnou skepsi vůči kvalitě našeho studia. Svůj názor opírá o jediný, stejně negativní pohled na naši výuku. Katedru nepravdivě vykreslil jako normalizačního pohrobka, kde studenti memorují suchá data a učí se podle komunistických učebnic. V tomto duchu se nese celý text a je umocněn tím, že v něm nezazní ani jediný protinázor z řad aktivních studentů.
Právě názorová nevyváženost je druhým prohřeškem Švehlova článku. Neúměrně velký prostor je věnován jediné studentce (spolupracovnici Respektu), která navíc fakultu opustila po necelém roce studia. Těžko si tak mohla utvořit a autorovi poskytnout úplný náhled na naši výuku. Zřejmě právě kvůli tomu pan Švehla opomíjí například oborové specializace (tisk a foto/rozhlas a televize). Nehodilo se autorovi zaměření zmínit? Nebo o nich snad nevěděl? Vrcholem neprofesionality, kterou přitom sám fakultě vyčítá, je Švehlova nedostatečná informovanost podmíněná velmi špatnou rešerší. Mimo jiné není pravdou, že na škole nepřednášejí profesionální novináři (M. Fridrich, M. Komárek, B. Pečinka, J. Slomek, M. Wollner, R. Záruba nebo válečný fotoreportér P. Chauvel); že celý semestr je věnován komunistické žurnalistice (autor patrně naráží na předmět dějiny masových médií III., který se věnuje čs. novinářství od třicátých let 20. století do současnosti – tedy období, které bychom měli mít všichni na paměti); že vlastní studentská tvorba spočívá jen v opisování textů z internetu (podmínkou pro absolvování hned několika předmětů jsou původní články z terénu – včetně reportáží).
Navzdory tomu, že Švehla píše o nudném a neinspirativním prostředí, mají studenti k dispozici například špičkovou fotografickou techniku, nové digitální audiovizuální studio, které simuluje tvorbu zpravodajských relací v reálném čase, předměty podporující praktickou tvůrčí činnost. Při tom všem přesto nejsme nekritičtí, nedostatky ve výuce si připouštíme a jsme rádi, že se na ně upozorňuje. Ke spekulacím ohledně interních poměrů na fakultě se nevyjadřujeme – není to předmětem této polemiky, ve které se ohrazujeme před znevážením kvality oboru, který třetím rokem studujeme.
Třiatřicet studentů třetího ročníku žurnalistiky na FSV UK