V roce 1958 vytvořil sochař Václav Šimek pískovcový portrét dívky držící v rukou holubici míru. Umístil ji do parčíku na pražském Klárově pod Starými zámeckými schody a kousku zeleně se tu proto říká Holubička. Teď by ale mohl dostat další přezdívky: Holka mezi baráky, Po náletu nebo Zachraňte Prahu. Šimkův současný kolega Krištof Kintera totiž do parku postavil dalších sedm soch. Jsou odlité z betonu a ve zmenšeném měřítku zachycují věrnou podobu ikonických brutalistických staveb, které v hlavním městě vznikly v období normalizace.
Televizní vysílač na Žižkově, obchodní dům Kotva, hotel Praha, Ústřední telekomunikační budova nebo dostavěné věže klášterního kostela benediktinů v Emauzích. Kintera z nich sestavil podivuhodný prostorový model města, které se někdo rozhodl zbourat. Většinu skulptur totiž zároveň částečně rozmlátil – impulzem mu k tomu byla nedávná demolice hotelu Praha, již na Klárově nyní dokumentoval v pokročilém stadiu. Sochy mají vnitřní osvětlení a zejména v noci působí přízračným dojmem. Zvlášť pětimetrová televizní věž, která vypadá, že jeden z jejích tubusů někdo zrovna trefil raketou. Ne že by Kintera brutalismus zvlášť miloval. Ale vadí mu, že se u nás nenahraditelně odstraňují stavby, aniž se o tom vede relevantní diskuse. Na Emauzy si jistě nikdo netroufne, ale zmíněný Telekom bourání za chvíli čeká.
Kinterovy sochy už pár týdnů stojí na místě, oficiální odhalení pořádané protilehlou Kunsthalle Praha, jež projekt Sochy domů financovala a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
