Kdo se v tom roce narodil, tomu je teď třiapadesát let. Kdo byl tehdy stejně starý jako mladí lidé ze skupinky, která se šla v parném srpnovém dni zchladit do Vltavy na koupaliště v pražských Žlutých lázních – bylo jim čtrnáct patnáct let a měli prázdniny –, ten už je nyní nejspíš v důchodu. A pak jsou tu ti dva. Pamětní desku mají asi čtvrt hodiny od koupaliště na domě u Podolské vodárny a z data vepsaného na ní jako den smrti plyne, že z teenagerovského věku vyrůst nestihli: bylo jim patnáct let, když byli zavražděni.
Karel Němec a Karel Parišek zemřeli na silnici na Podolském nábřeží kousek od domu, kde je umístěna pamětní deska. „V těchto místech byli zákeřně zastřeleni sovětskými okupanty dne 24. srpna 1968,“ píše se na ní.
Oba Karlové, učni, se podle záznamů v archivech vraceli v srpnovou sobotu večer, tři dny po okupaci Československa sovětskými vojsky, z centra Prahy. Přijali nabídku se domů svézt: dal jim ji Karel Šárka, řidič hranaté dodávky zvané Žuk. Chlapci bydleli v Podolí kousek od obsazené Podolské vodárny a byli už skoro doma, když se kolem deváté hodiny večer ozvala střelba namířená na auto, v němž jeli. Čtyři projektily z automatické zbraně prostřelily čelní sklo a zasáhly všechny tři pasažéry v kabině. Sedmadvacetiletému řidiči Karlu Šárkovi prostřelily ruce, Karla Němce a Karla Pariška zranily smrtelně.
Sovětská osádka si auta podle historických pramenů dál nevšímala. Sanitku a policii zavolali hosté nedaleké restaurace U Sokolovny, kam se z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
