Nejvyšší priorita, na kterou se kašle

Na pražském gymnáziu Na Zatlance si zakládají na kvalitní výuce českého jazyka. Když tedy začali teď na jaře hledat nového češtináře nebo češtinářku, nasadili laťku nároků vysoko. „Nechceme, aby se tu učily jen životopisy spisovatelů, hledáme proto někoho tvořivého,“ říká ředitelka Jitka Kmentová. Chce, aby jejich kantor měl zkušenosti a nebál se pouštět do nových úkolů: vymyslet hodinu, která má náboj, pracovat s dětmi na zajímavých studijních projektech, pracovat s informačními technologiemi, používat tablet nebo natočit žáky na kameru, když se probírá mluvený projev. Škola si při pohovorech ověřuje, jak uchazeči chápou smysl výuky češtiny, prohlíží si jejich „portfolio“, třeba ukázky z prací, jež studentům zadávali, zve si je na zkušební hodinu. Vysoké nároky, které v Česku nejsou zdaleka samozřejmé, mají jedno úskalí: ani známé pražské gymnázium nemůže nabídnout za náročnou práci před třídou třiceti žáků výrazně víc, než kolik určují platové tabulky. U mladých kantorů s praxí do šesti let je to 21 530 korun hrubého, učitelům s praxí do 20 let jen o málo víc – 23 430 korun. K tomu může škola přihodit v průměru dvou- či třítisícové osobní hodnocení, na něž pražské střední školy dostávají peníze od magistrátu.

Desetinový rituál

Otázka zní, kdy se na téhle smutné realitě, která Česko posouvá do nejspodnějších pater mezinárodních srovnání, něco změní. Napovědět mohou tyto dny, kdy vláda spustila tradiční rituál zvaný zvyšování učitelských platů. Letos přišly odbory…