Čeští vládní politici si dlouho přejí, aby se Česko stalo ekonomickou branou Číny do Evropské unie. Minulé dny ukázaly, co tato bombastická idea znamená a co ji doprovází. Nejenže není jasné, čím nám budou čínské investice prospěšné, ale podpisy smluv doprovázelo Hradem a vládou nařízené uzavření velkých veřejných prostorů a policejní manévry, které podle řady renomovaných právníků porušovaly ústavní právo občanů na svobodný projev politického názoru. To vše kvůli tomu, aby na čínskou prezidentskou delegaci nedosáhl ani závan protestů.
„Vlastně se nic dramatického nestalo. Netekla krev, nikdo neskončil za své názory ve vězení a zakázaná demonstrace se konala o pět set metrů dál,“ říká ústavní právník Jan Kysela. „Přesto si myslím, že policie porušovala během návštěvy čínského prezidenta ústavní práva českých občanů.“
Aktivisté z mnoha iniciativ skutečně nehlásí žádná vážnější zranění, podle oficiálních zpráv policie bylo za tři dny protestů zadrženo pouze třináct lidi, z toho jeden čínský příznivec čínského prezidenta, a všichni byli po sepsání krátkého protokolu propuštěni. Přesto aktivisté, právníci i politici bijí na poplach. „Tato země zažila po letech závan totality a hrozí jí nebezpečí, že skončí pod vlivem Číny nebo Ruska,“ tvrdí dlouholetá politička Miroslava Němcová (ODS). A podobný názor má někdejší disidentka a švagrová bývalého prezidenta Dagmar Havlová. „Mám skutečně obavu z toho, že policie hlídala čínskou delegaci před naší demokracií a že se může stát, že nás začne chránit před demokracií vůbec,“ říká ironicky.
Jednotlivé příběhy desítek či možná stovek „ústrků“ opravdu na první poslech nikoho nezvednou ze židle. Tak třeba Barbora Gardelková vyvěsila ve svém bytě na Kampě z okna tibetskou vlajku. Vlajka mířila do průčelí Lichtenštejnského paláce, kde ten den začínalo setkání prezidenta Si Ťin-pchinga s českými politiky. A policisté nelenili, přinesli si štafle, vylezli do okna prvního patra čtyři metry nad zemí a symbol, kterým paní Gardelková chtěla vyjádřit svůj nesouhlas s čínskou politikou, prostě vzali. Drobná tmavovláska vyběhla na ulici a trvala na tom, ať jí policie vlajku vrátí. „Chtěla jsem, aby ji Si Ťin-pching viděl, byl to můj osobní protest vůči němu. Vlajku mi vrátili, ale až večer. Policie mi upřela možnost svobodně vyjádřit svůj názor,“ říká žena.
Jan F. je jeden z těch, kdo zažil scénu, kdy mu u dveří zazvonila dvojice policistů a přinutila jej sundat z okna malou tibetskou vlajku. Pokud to prý neudělá, bude „řešen“, tedy odveden pro podezření z „přestupku nebo trestného činu“. „Docela mě to vyděsilo,“ říká Jan F. a podle právníků, například advokáta Stanislava Devátého, policisté v tomto případě zneužili své pravomoci. „Zaprvé seriózně nezdůvodnili, jakým způsobem ohrožuje vlajka něčí bezpečnost,“ vysvětluje Devátý, „a za druhé, nevím, jaký trestný čin by dotyčný spáchal, kdyby vlajku vyvěsil znovu. Pokud to policisté vědí, mají povinnost jasně sdělit, jaký paragraf je porušován, a nesmějí vyhrožovat nějakým nejasným řešením.“ Jan F. se chystal podat stížnost, ale nakonec – mimo jiné proto, že si incident nenahrál – nechává věc být a kvůli obavám z potíží se zaměstnavatelem si nepřeje ani zveřejnění svého jména.
Vozit po Praze billboard s Václavem Havlem a dalajlamou v době Si Ťin-pchingovy návštěvy je neškodně provokativní činnost. To si aspoň mysleli Jana Leitkepová, Vladan Brož a další signatáři petice Chceme zůstat součástí demokratického světa. Pro policii se to během návštěvy čínského prezidenta stalo velmi rizikovou aktivitou. Přesto, že aktivisté neporušili žádný dopravní předpis, byli dva dny cílem vytrvalých policejních kontrol.
Studenti FAMU zase na průčelí své školy vyvěsili dvě tibetské vlajky v den, kdy čínský prezident jednal na nedalekém Žofíně. Krátce nato se dva policisté v civilu přišli zeptat na děkanát fakulty, zda jde o školou povolenou výzdobu, a upozorňovali, že se „ty vlajky nelíbí Číňanům“. Škola prapor nesundala, ale o policejní vizitě se mezi studenty bouřlivě diskutovalo a akademický senát FAMU dospěl k závěru, že se policie dopustila „bezprecedentního narušení práva na svobodu vyjadřování“. FAMU teď žádá „řádné prošetření postupu policie od policejního prezidia a ministerstva vnitra“ a veřejné vysvětlení incidentu.
Nepovolená demonstrace
Policejní manévry, stovky trasou se přesunujících čínských vítačů, které často chránila zdejší policie – dokonce se záměrně snažila „odclonit“ české aktivisty svými transportéry, aby projíždějící čínský prezident nezahlédl ani kus tibetské vlajky nebo kritického vzkazu –, vzbuzovaly několik dnů vášnivé debaty nejen na FAMU, ale také v médiích, na sociálních sítích, mezi politiky i právníky. Kdo policejní manévry a porušování ústavních práv odsouhlasil? Kdo k němu dal pokyn?
Zabavování symbolů mělo vycházet z přímé instrukce vedení policie.
Odpověď na tuto otázku se bude nejlépe rozplétat od původně povolené protestní demonstrace na Hradčanském náměstí, na kterou pak policisté nepustili v den konání 29. března ani živáčka. Demonstrace za lidská práva v Číně a za solidaritu s Tibetem se tak nakonec odehrála v přilehlé ulici a tisícihlavý dav se po hodině odebral do kilometr vzdáleného parku – stále na dohled Hradu. Opět se zdánlivě nic nestalo. Nad hlavou demonstrujících sice kroužil řvoucí vrtulník, lidé s tibetskou vlajkou, kteří se od demonstrace odpojili, byli často – podle svědectví, jež má Respekt k dispozici – perlustrováni policisty bez vysvětlení důvodu, ale nikdo nebyl zatčen ani nijak šikanován. Podstatné podle právníků ovšem je, že znemožnění demonstrace na Hradčanském náměstí bylo protiústavní.
„Byla na to použita dopravně-inženýrská městská vyhláška o uzavření cest a silnic. Přesně takové používali komunisté, aby zakázali demonstrace v minulém režimu,“ připomíná advokát Jan Kalvoda, který se „zakázané“ demonstrace účastnil od počátku.
Policie dnes tvrdí, že Hradčanské náměstí uzavřela na základě povolení dopravního odboru pražského magistrátu ze dne 21. března. Magistrát ten den vydal dokument umožňující „přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích na Hradčanském náměstí“ po žádosti policejního útvaru na ochranu ústavních činitelů. Jenže o dva dny později vydal povolení k demonstraci.
„Magistrát neviděl v omezení provozu, které umožnil policii, žádný problém pro demonstranty. Je zřejmé, že policie na Hradčanském náměstí magistrátní dokument zneužila k uzavření náměstí,“ říká právník Kalvoda. A s tímto vývodem souhlasí i Jan Kysela. „Ústavní právo na shromáždění nemůže být v žádném případě omezeno účelovou vyhláškou,“ tvrdí Kysela. Kdo tedy demonstraci a na základě jakého výnosu zakázal?
V čele demonstrace, přímo u zátarasů na Hradčanském náměstí stáli Martin a Kateřina Bursíkovi, manželé Havlovi, Jan Kalvoda a ti všichni tvrdí, že od policistů bránících náměstí slyšeli, že plochu nechal zavřít kancléř Hradu Vratislav Mynář. „Nic jsem s tím neměl společného, obraťte se na tiskového mluvčího,“ odpovídá Respektu přes SMS Mynář. Mluvčí Jiří Ovčáček přichází s vysvětlením, že „Hradčanské náměstí bylo uzavřeno, protože bylo součástí bezpečnostního perimetru, který byl vymezen při přípravách státní návštěvy čínského prezidenta. Jeho uzavření nemělo žádnou souvislost s ohlášenou demonstrací.“
Kdo a kdy perimetr vymezil? Existuje nějaký dokument, který by rozhodnutí o bezpečnostní zóně prokazoval? Jiří Ovčáček si pamatuje jen to, že „se to stalo po poradách Hradu a policie“, a odkazuje na policejní prezidium. Policejní prezident Tomáš Tuhý vzkazuje ústy svého mluvčího Jozefa Bocána, že bezpečnostní opatření byla připravena dlouho dopředu a k překvapení tazatele se odvolává na zmíněný dopravně-inženýrský dokument z magistrátu z 21. března. A na námitku, že dokument nemohl být prostředkem ke zrušení demonstrace, odpovídá, že policie nemá žádné informace o tom, že by porušila zákon, nebo dokonce ústavní právo. Svolavatelé demonstrace na Hradě se rozhodli podat stížnost na magistrát a chystají i žalobu ke správnímu soudu.
Máš vlajku, ukaž občanku
Účastníci demonstrací a protestů reagovali minulý týden na výzvu Respektu po svých zkušenostech. Příběhy svědčí o tom, že většina těch, kdo si dovolila vyjádřit nějakým náznakem nesouhlas s čínským režimem, byla českou policií perlustrována a popotahována.
„Když se objevila informace, že čínský prezident bydlí v hotelu Hilton, šel jsem se na místo podívat. Ze všech stran byl přístup k Hiltonu hlídán policejními hlídkami, které nepouštěly nikoho, kromě čínských vítačů. Několik set metrů od Hiltonu, již za Hlávkovým mostem, padla policistům do oka moje taška, na které jsem měl připevněnou tibetskou a tchajwanskou vlajku. Policisté ke mně přišli a legitimovali mě. Na můj dotaz, proč tak činí, spontánně odpověděli: „Protože tady máte tibetskou vlajku.“ Teprve když jsem protestoval, že to není důvod, vytáhli paragraf a zdůvodnění chráněným objektem v okolí,“ popisuje svou zkušenost Jan Vinš.
„Mému kamarádovi Ondřeji Mazurovi sebrali čínští vítači tibetskou vlajku, on je dohnal a vzal si ji zpět. V ten okamžik jej zatkli policisté, že zaútočil na Číňany. Číňany nechali naopak být. Odvezli nás do Bartolomějské a spolu s námi sebrali na ulici paní, která vyšla náhodně z paneláku podívat se, co se děje,“ vzpomíná Jan Rovenský.
Při všech těchto policejních zákrocích bylo podle shody právníků odpíráno ústavní právo projevit politický názor. Policejní šéf Tomáš Tuhý je přesvědčen, že jeho muži zvládli akci „dobře“. „S dalšími soudy počkejme na vyhodnocení kontrolních orgánů Policie ČR,“ odpovídá policejní prezident přes mluvčího.
Tři policejní zdroje nezávisle na sobě Respektu sdělily, že zabavování tibetských a dalších „protičínských“ vlajek vycházelo z přímé instrukce vedení policie krátce před návštěvou. Policejní prezident i ministr vnitra takovou instrukci popírají. „Žádnou takovou informací v souvislosti s vlajkami nedisponuji,“ tvrdí ministr vnitra Milan Chovanec. Jak si vysvětluje důslednost policistů při zabavování konkrétně tibetských vlajek a perlustraci jejich majitelů? Na to Chovanec neodpovídá; jen ohlašuje, že „všechny případné excesy budou prošetřeny“.
Policejní postup proti demonstrantům otevřel také na vládě ministr kultury Daniel Herman. Považoval zákroky proti českým aktivistům za „příliš tvrdé“ a proti „čínským provokatérům“ za „příliš měkké“. Herman se ministra vnitra zeptal, zda se zásahy police prošetří. Přidali se k němu se stejnou žádostí šéf justice Robert Pelikán, předseda lidovců Pavel Bělobrádek a ministr zahraničí. Chovanec to slíbil.
Pro stabilitu Slovenska
Na pozadí policejních manévrů a šikany demonstrantů v ulicích se odehrálo to, kvůli čemu vůdce komunistické velmoci do Česka přijel: podepsaly se dlouho avizované česko-čínské smlouvy.
Tou hlavní je dohoda o strategickém partnerství mezi oběma státy, jejíž význam – jak to kvalifikovali experti – spočívá v tom, co v ní není. Vyjednavači z ministerstva zahraničí odmítli požadavky Číňanů, které by z Česka udělaly čínské beranidlo na půdě Evropské unie, a konečný text se neliší od toho, jaký s Čínou uzavřeli Němci, Poláci nebo Britové. „Potvrzujeme obvyklou celistvost Číny, nejde se však nad rámec tohoto prohlášení výčtem konkrétních území s důrazem na Tibet či Tchaj-wan; a text obsahuje také závazek k podpoře lidských práv,“ upozorňuje analytička Asociace pro mezinárodní otázky Alice Rezková.
Hlavní český vyjednavač, náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa, který jednal na základě instrukce od Lubomíra Zaorálka, vedle lidských práv či ochrany duševního vlastnictví považuje za nejdůležitější část dokumentu odkaz na dodržování mezinárodních smluv. „Jasně tím říkáme, že nemůžeme jít (ve slibech pro Číňany, pozn. red.) za rámec dohod EU s Čínou,“ říká Martin Tlapa.
Miloš Zeman se Si Ťin-pchingem podepsali ekonomické dohody o celkové výši 7,4 miliardy eur. Při bližším pohledu se však obrázek o živé čínské vodě do české ekonomiky rozpadá. Naprostou většinu celkové částky – pět miliard eur – tvoří kapitálový vstup čínské CEFC do banky J&T a vytvoření společného investičního fondu. Jak ale upozorňuje reportér slovenského Denníku N Konštantín Čikovský, J&T je slovenská finanční skupina, která mimo jiné vlastní pátou největší slovenskou banku. „Většina této investice tak nakonec nejvíce pomůže stabilitě slovenského bankovního trhu,“ píše Čikovský.
Pokud se k financím připočte čínský nákup žďárské strojírenské firmy Žďas, která patří pod Železárny Podbrezová slovenského podnikatele Vladimíra Sotáka, až 85 procent investic CEFC podepsaných na Pražském hradě skončí ve slovenských rukou a daňový výnos ve slovenském státním rozpočtu. „Podtrženo sečteno, Praha zažila ponižující kolorit návštěvy čínského prezidenta, kapitál ale získají Slováci,“ dodává novinář Čikovský.
Druhý nejvýznamnější obchod, u něhož jsou známy detaily, je investice ve výši 2,1 miliardy eur do Škodovky. Jde však ve skutečnosti o peníze na stavbu nové továrny Volkswagenu v Číně a peníze tak potečou z Česka, respektive z Německa do Číny, a nikoli obráceně. V Číně, a nikoli v Česku, z nich také vzniknou pracovní místa. Přínos dohod je tak podle známého podnikatele, který kandiduje do regionální politiky, Jiřího Hlavenky, velmi nejasný. „Nebyla oznámena ani jediná skutečná investice, například výstavba továrny či výzkumného centra, a nabyté společnosti neměly až na výjimky české vlastníky,“ píše Hlavenka ve svém hodnocení třicítky podepsaných dohod a pokračuje. „Těch 239 miliard korun (Zemanem avizovaných, pozn. red.) se nám nějak smrsklo. Na druhou stranu,“ uzavírá Hlavenka, „zatím nebyla oznámena žádná velká akvizice například v oblasti energetiky, čehož se mnozí spíše obávali.“
Nelze vyloučit, že odstraňování tibetských vlajek z veřejných míst bylo součástí dohody mezi čínskými a českými policejními složkami v rámci přípravy Si Ťin-pchingovy cesty. Přesněji řečeno, že to Číňané výslovně po Češích žádali.
Stejný postup totiž provázely cesty čínského prezidenta do ostatních evropských zemí. Na veřejný protest jindy citlivá Francie například na jaře 2014 při návštěvě Si Ťin-pchinga zakázala pokojný protest vyznavačů Fa-lun-kung před čínskou ambasádou v Paříži – a francouzský soud bryskně rozhodl, že tu došlo k porušení ústavního práva na svobodu vyjádření a shromažďovacího práva.
Jako přes kopírák pak nynější události v Praze působí v porovnání s manévry okolo návštěvy bývalého čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa v Dánsku před čtyřmi roky. Dánská policie tehdy zatkla skupinu pokojných protibetských demonstrantů, kteří stáli v Kodani na náměstí před parlamentem a jen v tichosti drželi tibetské vlajky. Kromě zatčení a předvedení k výslechu jim dánská policie zabavila všechny prapory. Při následném soudním procesu, kde se opět řešilo omezení ústavou zaručené svobody vyjádření a shromáždění, dánská policie přiznala, že ji čínské bezpečnostní složky opakovaně požádaly o „konfiskování nelegálních vlajek“ – tibetských, tchajwanských, ujgurských – při přípravě návštěvy. Ve všech případech dala dánská justice za pravdu stěžovatelům a policie se veřejně kála.
Dánská policie také několikrát najela dodávkami před cvičence Fa-lun-kung tak, aby je svými vozy zastínila a nebylo na ně vidět – přesně jako nyní v Praze.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
