Má smysl chodit do školy?
Ano, pokud se fyziku, chemii nebo historii budou učit jen studenti, které to baví
Do zlatého fondu české televizní zábavy patří i dva staré předválečné filmy z prostředí klasického gymnázia. Jsou natolik výrazné, že se divákům vryly do povědomí, a zdejší kinematografii se už později nepovedlo zprostředkovat působivější dojem o poměrech ve školách.
Humorné scény a populární herci ze zmíněných filmů už zařídili hodně dobré nálady, pokud ale pomineme humor, radostné pokoukání to zrovna není. Nevrlí nafoukaní učitelé se chovají ke studentům jako někde v kárném táboře. Sekýrují je za všechno, co připomíná projev samostatného uvažování. Zkoušení funguje jako nástroj boje proti studentům, kteří měli tu drzost a nenadrtili se učivo z minula. S notesem v ruce si přísní kantoři zapisují každou „neposlušnost“ a „neznalost“, aby to později studentům spočítali.
Vrchol pak přichází ve scéně, kde češtinář na pokraji infarktu předčítá kolegům ve sborovně slohovou práci hocha, který si dovolil sepsat názor na poměry ve škole. „Naše střední škola vychovává učené mloky. Mloku, nadři se letopočty, nauč se zpaměti slovíčka, poučky a pravidla a budeš uznán dospělým. Myslícímu člověku je z toho špatně, zatímco učenlivý prosťáček slaví triumf,“ napsal student, ve filmu pojmenovaný jako Jindřich Benetka, a pokračuje: „Mezi katedrou a lavicemi je propast. Studenti vidí v mnohých profesorech spíše nepřátele než vychovatele.“ Učitelé kritiku neunesli a odhlasovali studentovo vyloučení.
Jsme dnes o téměř osmdesát let dál a mezi katedrou a lavicemi už není propast. Učitelé se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu