Stejně jako každý rok i letos na konci června nebo během prázdnin se zhruba jedno procento českých školáků dozví, že nepostupují do dalšího ročníku. Lidově řečeno propadnou a budou muset opakovat. Jde o zažitý kolorit, který téměř nikoho nevzrušuje, je to přece „po zásluze“. Každý dopředu ví, jak jsou laťky nastavené, a může se na jejich zdolání připravit. Nepíší se proto vzrušené články, nikdo neinterpeluje ministra. Školská ročenka vydávaná ministerstvem školství počty propadlých dětí dokonce ani neobsahuje. A pokud se nějací kritici propadání najdou, chlácholí je často fakt, že Česko není v tomto jevu v Evropě výjimečné, a navíc počet propadlíků se tady dlouhodobě snižuje. I tak jich ale letos bude řádově několik tisíc. Tedy dost na to, aby české školství svůj vztah k propadání změnilo.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].