„To se přece nikdy nemělo stát,“ šeptá vyděšený muž v kabině rodinného opelu, stojícího na krajnici zapadlé středočeské silničky, a odvrací hlavu od ještě vyděšenější manželky a syna. „To se nemělo stát,“ opakuje a rozbíjí svůj mobil. Pak startuje a popojíždí hlouběji do březového lesa. „Už se asi nikdy neuvidíme,“ sděluje šokované rodině a s počítačem v podpaží mizí mezi stromy.
Popsaná scéna se odehrála před dvěma a půl roku kousek od areálu bývalého vojenského letiště Milovice, někdejší dlouholeté základny sovětských okupačních jednotek v Československu. Muž se jmenoval Robert Rachardžo, pracoval jako špion v ruských službách a byl hlavní postavou v jedné z nejutajenějších operací české kontrarozvědky (BIS) od pádu železné opony. Jeho tajemný odchod až doteď vydávala tajná služba za svůj úspěch. Její agenti odhalili, že Rachardžo infiltroval vysoce postavené generály a vynášel díky tomu do Ruska citlivé armádní informace. Výsledkem byl pád tří generálů a provalený špion měl být využit ke spolupráci, aniž by o tom Moskva věděla.
Uplynulo třicet měsíců a místo husarského kousku – čili naverbování tzv. dvojitého agenta – je tady problém. Respektu se podařilo získat zcela nové informace, které naznačují, že Rachardžo ve skutečnosti BIS pláchl do Ruska. A především: v jeho misi nešlo jen o pár generálů. Hlavním cílem špionáže byli zdejší vysoce postavení politici, včetně poslance a bývalého primátora Pavla Béma (ODS). Nikdo dnes neví, co všechno si Rachardžo do Ruska odvezl na harddisku svého laptopu. Špionážní aféru každopádně už vyšetřuje policie. Výsledek nelze předjímat, ale už samotné vyšetřování otevírá šanci zjistit, jak a pro koho vlastně pracují zdejší tajné služby.
Nouzový únik
Zahrada rezidence ruského velvyslance v Praze je přeplněná svátečními hosty. Tak jako každý rok i letos, v den výročí konce druhé světové války, se stoly prohýbají pod náloží jídla a pití a z reproduktorů vyhrávají oslavné písně. Ruský velvyslanec Sergej Kiseljov si pochvaluje „mohutnou účast“ českých politiků (včetně prezidenta a šéfa Senátu), jeho dobré rozpoložení se ale mění v momentě, kdy zdvořilostní fráze střídají novinářské otázky na působení provaleného ruského špiona. „Nikdo takový nikdy neexistoval, neexistuje a ani existovat nebude. A už vůbec ne v Moskvě,“ komentuje Kiseljov současnou adresu Roberta Rachardža a další konverzaci rázně utíná.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
