Tajemný doktor Brouk

Básník Josef Hiršal zaznamenal v knize vzpomínek historku o tom, jak si jej v dávném roce 1941 bonviván a psychoanalytik surrealistické skupiny Bohuslav Brouk zvolil za společníka při tazích pražskými nočními lokály: „Sotva se posezení v Dunaji, U Šupů či u Paukrtů chýlilo ku konci, vyzval mě pološeptem Brouk: ,Zavolej do Astorky Kašpřika nebo vrchního do Bonnuitky, že tam přijdem!‘ Příkaz jsem se snažil vyplnit co nejdiskrétněji, a pak jsme se většinou taxíkem přesunuli do lokálů hluboce nočních. Bylo-li zavřeno, stačilo zaklepat a vyslovit kouzelné zaříkadlo: doktor Brouk.“

Až do odchodu za hranice v roce 1948 byl doktor Brouk (1912–1978) pravým enfant terrible intelektuální Prahy. Pocházel z velkoobchodnické rodiny (firma Brouk a Babka) a provokativnost jeho postojů včetně levicové orientace lze jistě částečně chápat i jako vzpouru proti domácímu prostředí. Jeho teorie, ve kterých rozvíjel freudismus, nehleděly na společenská tabu, demystifikovaly společenské kulty a pobuřovaly erotickými tématy. Stačí vyjmenovat tituly jeho některých publikací a esejů z třicátých let: Manželství – sanatorium pro méněcenné, Patologie životní zdatnosti, Stoupa života, Onanie jako životní názor.

Brouk musel šokovat i tím, že jeho pohled na – pro surrealismus klíčová – témata touhy a lásky naprosto postrádal sentimentální zabarvení,…