Chudoba a bída

Mateřské štěstí a radosti dětského věku si nepředstavujeme jako stav bohatých. Díky uměleckým ztvárněním betlémského a jiných příběhů si je spojujeme spíš s chudobou: v láskyplné péči a pod ochranou chudé matky vyrůstá bezbranný tvor v bystrého mladého člověka. Ve 12. čísle Respektu se však z pera Martina Uhlíře dozvídáme, na co přišli američtí psychologové: „Děti z chudých rodin se hůře vyjadřují, hůře čtou a mají horší paměť“; duševně zaostávají.

Příčina rozporu mezi všeobecně sdílenou představou šťastného dětství v chudé rodině a poznatky výzkumníků tkví v historické proměně chudoby, v rozdílu mezi chudobou a bídou.

Náš obraz se vztahuje k venkovské tradiční domácnosti minulých časů: rodina nehladověla, tak jako její předkové žila v důstojnosti svým údělem. Bohatství jiných chápala jako samozřejmost, s níž byla smířena. Pro nemajetnou matku, která nečekala hmotné zbohatnutí, byly bohatstvím její děti.

Není to jen idealizovaný obraz. Po staletí byla skutečně chudoba hodnotou, která byla založená na myšlence chudoby evangelijní. Všímejme si formulací, které nám dnes znějí jako z jiného světa: ve středověku existovala četná hnutí chudoby, která se zřekla majetku, odhodila jeho břemeno a musela čelit svodu hříšné pýchy chudoby. Papež sice klariskám nepovolil řídit se všemi františkánskými regulemi, ale privilegium chudoby jim udělil.

Chudoba, spíš bída, amerických rodin, které zkoumali psychologové z Harvardovy univerzity, vypadá jinak. Na rozdíl od milionů lidí rozvojového světa postižených skutečnou bídou nehladoví. Spíš než hmotným nedostatkem strádají takzvanou chudobou relativní, spočívající ve vědomí sociální nerovnosti, neochotě se s ní v demokratických poměrech smířit. Člověka trápí nejen vlastní chudoba, ale také bohatství jiných.

Dnes už chudoba není ctností. Moderní společnost jí přiřkla znamení nevýkonnosti, neschopnosti a lenosti. Člověku, který upadne do bídy, pomohou jen málo sítě sociální pomoci; nemá být na co hrdý a děti mu jsou jen slabou útěchou. Sociální vyloučení jej staví na šikmou plochu patologického chování. Často uvízne v pasti drog a násilí. Z toho všeho pramení poměry v rodinách, které popisují badatelé z Harvardu. Včetně depresí matek, které mají na děti zhoubný vliv.

Dala jsem do závorky fakt, že hnutí chudoby, arciť marginální, existuje i dnes. Vyrůstají v něm šťastné a chytré děti.